Když jsem byla poprvé v Belgii, věřila jsem, že je to naposledy. Dva dny v Liège (nebo Lutychu, jak chcete) a okolí byly rozhodně nevšedním zážitkem, nicméně poměrně dostačujícím. O rok později jsme se do Belgie vrátili. Nevím, jestli za to mohlo počasí, nebo fakt, že jsme se Liège vyhnuli, ale výlet…
Možná máte občas pocit, že vám něco chybí. Jen nevíte co. Ne, že byste se trápili, nějak strádali. Jen cítíte prázdno, které nevíte, čím zaplnit. Jste zkrátka neúplní. A pořád přemýšlíte, čím se to stalo?! A jak to napravit?! Tenhle pocit mívám v zimě poměrně často. Většinou se ukáže, že mi…
Nechala jsem si rozřezat chodidlo a kotník, vyndat pihy a zase to zašít. „A aspoň tři dny tu nohu nenamáhejte,“ říkala doktorka. „Ano!“ Tak jsem druhý den vyrazila na urbex. Uprostřed zimy, do sněhu a mrazu, do pohraničí. Byl krásný slunečný den. Kolem silnice se na sluníčku třpytil sníh a…
Jako malá, školkou povinná, jsem si myslela, že Praha je samostatný stát. Zkrátka mi nešlo na rozum, proč se lidem tam říká Pražáci a ne Češi. Odůvodnila jsem si to tím, že to musí být jiný stát než to, kde jsem žila já, maminka, tatínek a sestřička. Malé dítě si…
Plánovali jsme odjet ve čtyřech na týden do Itálie. Navštívit několik opuštěných baráků, vykoupat se v moři, podívat se na nějakou tamní pamětihodnost, zajít si na nějakou mňamku a celkově to pojmout prostě jako dovolenou – žádnou extra honbu za urbexem. Na to už jsme asi moc staří. Tedy pořád jsme…
Pršelo. Hodně moc pršelo. Zastavili jsme uprostřed ztichlého městečka na asi jediné cestě, která ho protínala od východu na západ – cestě, na které stály všechny domy. Ale venku nebylo ani živáčka. Bylo ještě hodně brzy ráno, sotva svítalo. A i kdyby ne, nikomu by se do toho deště nechtělo.…
Lilo jako z konve. Vlastně v tu chvíli ještě úplně ne. Pršelo. Ale byl to takový ten přijatelný, déšť, kdy prostě natáhnete kapuci nebo roztáhnete deštník a jdete. Třeba i vstříc dobrodružství. Obešla jsem zákaz vjezdu i dva přiohnuté sloupky s plastovým řetězem přes cestu. Kolem rozdrolené asfaltky to kdosi hezky vysekal.…
Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…
Jako vždy jsem ráno vstala, udělala všechny ty věci, co se ráno dělají, políbila ještě spícího Michala a šla do práce. Nedostala jsem se ale dál, než na roh baráku, když mě překvapila dvojice policistů na silnici. Tedy, ne, že by mě překvapila jejich přítomnost. Poměrně často je ráno vídám…
Pondělky nejsou špatné. Nebo aspoň ty moje. Mezi ranní francouzštinou a odpolední prací mám takovou mezírku, kdy si můžu běhat po rozhovorech. A tak pracovní týden nezřídka zahajuju malými výlety na místa, kde jsem třeba ještě nikdy nebyla – Dolní Chabry, Hydrologický ústav, Přírodovědecké muzeum Národního Muzea v Horních Počernicích nebo…