Jsou lidé, o kterých si na první dobrou řeknete: „Ty bláho, co to zase je?“ V hlavě si k nim přiřadíte nálepku tydýt, blázen, mimoň. Nejsou to lidé na první dojem nebezpeční, zlí, nepřátelští, šílení, ale prostě něčím zvláštní. Přesně takový byl Pascal! Těžko říct, jestli jsme ho viděli už…
Tour du Mont Blanc vám nelže. Nevede vás první desítky kilometrů po rovince a nedává vám tak dojem, že jste jen vyrazili na nákup, nebo na promenádu. Ať se rozhodnete jít tradičně proti směru hodinových ručiček, nebo po směru, donutí vás skoro vypustit duši už hned na začátku. Dešťové mraky…
„A není to nebezpečný, že ne?!“ zeptala se máma. Ptá se mě tak před každou cestou, ať už jedu do Ghany nebo do Slavkovského lesa. I tentokrát se zeptala. „Není. Je to jeden z nejznámějších treků v Evropě, je dobře zajištěnej. Navíc prý vůbec není tak těžkej (Kateřino, ach ty…
Blížily se Vánoce. A mně se chtělo na výlet. Na výlet se mi chce často. Vlastně od té doby, co bydlím sama, minimálně tak dvakrát do týdne. Jasně, nepodlehnu vždycky. Bydlení o samotě má třeba ten zajímavý vedlejší efekt, že na nějaké rajzování nemám moc prostředky. Ale někdy se prostě…
Běhání mi nikdy nešlo. Na střední, když jsme o těláku museli třeba oběhnout atletický ovál, jsem zvládla tak třetinu a pak začala nadávat a sabotovat hodinu. To bylo před cca deseti lety. A najednou přišla korona. A zavřela bazény. Abych si odpočinula psychicky, musím se většinou zničit fyzicky. Jediný sport,…
Sejdou se dva Češi a Slovák! Tohle není začátek vtipu. To se prostě tak stane… v Estonsku. Ostrov Saaremaa považuju za jeden z konců světa. Placka v moři, kde pořád prší a fouká vítr. Proč tedy na něj jet? Protože je na něm maják. A ne jen tak ledajaký. Majáky mám ráda…
Podzemní dráhu/rychlovlak Gautrain by Johannesburgu mohlo závidět kdejaké evropské město. Za půl hodinky vás doveze třeba až do sousední Pretorie, což je oficiální hlavní město a taky sídlo vlády a prezidenta. Je ale fakt, že pro široké vrstvy obyvatel to prostředek hromadné dopravy zrovna není. Stojí totiž asi 75 randů,…
Plánovali jsme odjet ve čtyřech na týden do Itálie. Navštívit několik opuštěných baráků, vykoupat se v moři, podívat se na nějakou tamní pamětihodnost, zajít si na nějakou mňamku a celkově to pojmout prostě jako dovolenou – žádnou extra honbu za urbexem. Na to už jsme asi moc staří. Tedy pořád jsme…
Lilo jako z konve. Vlastně v tu chvíli ještě úplně ne. Pršelo. Ale byl to takový ten přijatelný, déšť, kdy prostě natáhnete kapuci nebo roztáhnete deštník a jdete. Třeba i vstříc dobrodružství. Obešla jsem zákaz vjezdu i dva přiohnuté sloupky s plastovým řetězem přes cestu. Kolem rozdrolené asfaltky to kdosi hezky vysekal.…
Daly jsme Cape Coast ještě jednu šanci. V sobotu brzo ráno jsme vyrazily v česko-švédsko-kanadském složení z ish na Okplonglo a z Okplongla trotrem na zastávku Kadish. Chytit trotro do Cape Coast nebo Takoradi není těžké. Takže sázka do loterie je to jen v případě vašich spolucestujících a nákladu. Nám tentokrát za zády přistál pytel…