Senegal: O kajaku, kole a chviličce

„Jestli chcete na kajak, tak musíte být v 9:30 v Oussouye,“ řekl mi muž do telefonu. Zapisovala jsem si čas na barevný kluzký letáček a snažila se mrkáním rozehnat slzy, přes které jsem stěží před chvílí přečetla telefonní číslo. Ne, nerozbrečel mě požadavek na včasný příjezd do Oussouye, které leží od Ziguinchoru…

Continue reading

Senegal: Běloch i GPS vědí kulový

Co může běloch vědět o africkém místopisu? S telefonem a zapnutými mapami v ruce? Ano! Úplné nic. Už jsem v Africe dlouho nebyla a tak jsem zapomněla, že s doputováním pod cca třicátou rovnoběžku severní šířky, zmizí z informačních popisů ulice i místa popisná. A nahradí je instrukce pracující se strategickými body. „Otoč se zády…

Continue reading

TMB: O drobném Pascalovi v obrovských horách

Jsou lidé, o kterých si na první dobrou řeknete: „Ty bláho, co to zase je?“ V hlavě si k nim přiřadíte nálepku tydýt, blázen, mimoň. Nejsou to lidé na první dojem nebezpeční, zlí, nepřátelští, šílení, ale prostě něčím zvláštní. Přesně takový byl Pascal! Těžko říct, jestli jsme ho viděli už…

Continue reading

TMB: Jak jsem (ne)šla sama a jak není cesta, jako cesta

Tour du Mont Blanc vám nelže. Nevede vás první desítky kilometrů po rovince a nedává vám tak dojem, že jste jen vyrazili na nákup, nebo na promenádu. Ať se rozhodnete jít tradičně proti směru hodinových ručiček, nebo po směru, donutí vás skoro vypustit duši už hned na začátku. Dešťové mraky…

Continue reading

TMB: Jak jsem vyrazila a jak se z chat stal stan

„A není to nebezpečný, že ne?!“ zeptala se máma. Ptá se mě tak před každou cestou, ať už jedu do Ghany nebo do Slavkovského lesa. I tentokrát se zeptala. „Není. Je to jeden z nejznámějších treků v Evropě, je dobře zajištěnej. Navíc prý vůbec není tak těžkej (Kateřino, ach ty…

Continue reading

Estonsko: O majáku, který se naklání, krajáncích a cestovatelském štěstí

Sejdou se dva Češi a Slovák! Tohle není začátek vtipu. To se prostě tak stane… v Estonsku. Ostrov Saaremaa považuju za jeden z konců světa. Placka v moři, kde pořád prší a fouká vítr. Proč tedy na něj jet? Protože je na něm maják. A ne jen tak ledajaký. Majáky mám ráda…

Continue reading

Jihoafrická republika: Pretoria a khoisanský bojovník na válečné stezce

Podzemní dráhu/rychlovlak Gautrain by Johannesburgu mohlo závidět kdejaké evropské město. Za půl hodinky vás doveze třeba až do sousední Pretorie, což je oficiální hlavní město a taky sídlo vlády a prezidenta. Je ale fakt, že pro široké vrstvy obyvatel to prostředek hromadné dopravy zrovna není. Stojí totiž asi 75 randů,…

Continue reading

Belgie: O Bruselském polojasnu a hodných Indech

Plánovali jsme odjet ve čtyřech na týden do Itálie. Navštívit několik opuštěných baráků, vykoupat se v moři, podívat se na nějakou tamní pamětihodnost, zajít si na nějakou mňamku a celkově to pojmout prostě jako dovolenou – žádnou extra honbu za urbexem. Na to už jsme asi moc staří. Tedy pořád jsme…

Continue reading