Jak jsme jeli fotit a nakonec zachraňovali sernu

Myslím, že to bylo tak nějak naposledy, co jsme jeli do Polska na urbex. Cíleně. Nebo aspoň já. Ona totiž návštěva opuštěných míst u našeho severního slovanského souseda má svá specifika. Třeba podivné existence, které se za soumraku z ničeho nic objevují na krajnici. Nebo jízdu po polních cestách, o…

Continue reading

Estonsko: O majáku, který se naklání, krajáncích a cestovatelském štěstí

Sejdou se dva Češi a Slovák! Tohle není začátek vtipu. To se prostě tak stane… v Estonsku. Ostrov Saaremaa považuju za jeden z konců světa. Placka v moři, kde pořád prší a fouká vítr. Proč tedy na něj jet? Protože je na něm maják. A ne jen tak ledajaký. Majáky mám ráda…

Continue reading

Estonsko: Navštívit Patarei a projít se po Linnahall

Ani nevím, kolik let jsem si říkala, že pojedu do Estonska. Až jsem konečně dostála svého slova. Jen co jsem vylezla z autobusu v Tallinnu, pádila jsem na opačný konec města – tam, kde začíná Tallinnský záliv. Právě tam stojí místo, kvůli kterému jsme kdysi plánovali dovolenou v dodávce v pobaltských zemích. Jenže z toho…

Continue reading

Lék na prázdnou duši? Třeba prázdný dům…

Možná máte občas pocit, že vám něco chybí. Jen nevíte co. Ne, že byste se trápili, nějak strádali. Jen cítíte prázdno, které nevíte, čím zaplnit. Jste zkrátka neúplní. A pořád přemýšlíte, čím se to stalo?! A jak to napravit?! Tenhle pocit mívám v zimě poměrně často. Většinou se ukáže, že mi…

Continue reading

Potemnělé „sídlo světla“ aneb těžkosti návratů

Pršelo. Hodně moc pršelo. Zastavili jsme uprostřed ztichlého městečka na asi jediné cestě, která ho protínala od východu na západ – cestě, na které stály všechny domy. Ale venku nebylo ani živáčka. Bylo ještě hodně brzy ráno, sotva svítalo. A i kdyby ne, nikomu by se do toho deště nechtělo.…

Continue reading

Za okny déšť, uvnitř ticho. Vítejte v Grandhotelu Waldlust!

Lilo jako z konve. Vlastně v tu chvíli ještě úplně ne. Pršelo. Ale byl to takový ten přijatelný, déšť, kdy prostě natáhnete kapuci nebo roztáhnete deštník a jdete. Třeba i vstříc dobrodružství. Obešla jsem zákaz vjezdu i dva přiohnuté sloupky s plastovým řetězem přes cestu. Kolem rozdrolené asfaltky to kdosi hezky vysekal.…

Continue reading

O lásce, tvrdé práci a stálosti ve špatné době

Na stěně kdysi býval vyveden nápis: „Láska, tvrdá práce, stálost.“ Ušlechtilá životní moudrost. Jenže člověk míní, doba a jiní mění. Když slavný průmyslník Pencho Semov stavěl krásnou obrovskou vilu, připomínající půdorysem trub lodi, mohl asi stěží tušit, že ne on, ale stát bude určovat její využití. A ani v nejhorším snu…

Continue reading

Vzít zavděk i skromnějšími stavbami

V poslední době to není žádná sláva. V Polsku se nám podařilo vlézt jen do už značně zchátralého zámečku s pianem na zaskleném dvorku. Byla to nádhera, ale člověk se tam bál i kýchnout, aby na něj nepadla stěna, strop nebo okno. Ty vodou a kořínky nahlodané stěny a kapradím a trávou porostlá…

Continue reading

Když nevíš, co namluvit policajtům, hasiči ti poradí

Stáli jsme na střeše léta nepoužívané teplárny a sledovaly blikající majáčky, nemilosrdně kroužící kolem jako žraloci. Neustále jsme se dohadovali, zda jedou k nám, nebo ne. Až když první policejní vůz zastavil u zavřené brány areálu, měli jsme jasno. Byli jsme tak nějak celkem v háji. S Darmonem jsme léta byli ve…

Continue reading