Ghana: Jak si vybrat rakev aneb je libo langustu?

Zbýval poslední týden a plánů bylo tolik. Například podívat se do Staré Fadamy. Jenže číslo na zaručeného průvodce, který by nás slumem i skládkou elektroodpadu, přezdívané Sodoma Gomora, provedl, nefungovalo. A nikdo nevěděl, jak nám pomoct. Hlavně všichni nezapomněli věnovat nám zděšený pohled a radu: „Hlavně tam nechoďte sami!“

Nešli jsme. Trochu bohužel. Vážně jsem to chtěla vidět. Už jen proto, že údajně i Česká republika zanechává na skládce významnou stopu. Pokud jste někdy vyhodili televizi, ledničku nebo sporák, možná se nachází právě tady – v srdci hlavního města Ghany, na největší skládce elektroodpadu na světě – věčně doutnající, obklopené jezírky chemikálií.

Jsem divná. Proč by něco takového člověk chtěl vidět? Zvlášť, když je to údajně nejnebezpečnější část Ghany. Možná proto, aby si uvědomil, jak se chováme. Jak svými nepotřebnými věcmi a odpadem zahlcujeme země, které většina z nás nezná, ale přesto odsuzuje. Konzumní způsob života zatěžuje jednu část světa odpadem, jinde se pro suroviny na součástky do telefonů a počítačů bojuje už dvacet let se skórem šest milionů obětí, jinde se nejúrodnější půda zaplavuje plevelem pro výrobu biopaliv nebo mizí prales, aby potraviny byli levnější kvůli palmovému oleji. Vyspělé státy si z okolního světa dělají konkubínu (slušně řečeno) – využít a zahodit. No, o tom třeba příště.

Ale přeci jen jsme se ještě na jeden výlet vypravili.

Na ish jsme zbyli jenom já, Sara a Ruben. A poslední sobotu jsme si řekli, že se podíváme do dílny na rakve.

Část obyvatel Ghany má velmi zvláštní přístup k pohřbívání, pramenící z dávných tradic etnika Ga-Adangbe. Jak je nejen v Africe zvykem, smrt není konec. Stejně jako svět ani život nikdy nekončí. Smrt je jen transformace do nového života. Některá etnika tedy věří v reinkarnaci, jiná v posmrtný život, zbavený bolesti, utrpení a strachu.

Když členové Ga či Adangbe zemřou, příbuzní je pohřbí v něčem, co symbolizovalo jejich pozemský život. Něco, co měli rádi. Nebožtíkům to má zajistit pohodlnou a bezproblémovou cestu do posmrtného světa.

Zní to celkem uctivě. V padesátých letech se ale jeden rybář nechal pohřbít ve velké rybě, tedy rakvi ve tvaru ryby, a tenhle nápad odstartoval trend ve stavění roztodivných umrlčích truhel. Samozřejmě dnes je to všechno ovlivněno moderními technologiemi.

Jinými slovy, pokud toužíte spočinout v obří kopačce, lahvi od piva, vlastním kostele či nákladním autě, Ghana je pro vás ideálním místem, kde si rakev objednat. Jen je nutné si připravit zhruba 20 000 až 100 000 podle obtížnosti vašeho výmyslu či nesmyslu.

Taxík nás vyložil ve čtvrti Teshie, takovém slumu. Stačilo jen přeběhnout bez újmy silnici a vydat se na dvorek jednoho z domů. Truhláři zrovna pracovali na stolci, rakvi, připomínající dřevěný stolec (stool), na kterém mohou sedávat jen náčelníci, králové nebo hlavy rodin.

Po schodech výš jsme ale narazili na už hotové a vystavené rakve, fungující jistě jako inspirace pro ty, kteří by se nemohli rozhodnout, nebo by trpěli nedostatkem vlastní představivosti. Nutno říct, že některé kousky už tu stují asi pěkně dlouho.

Každý z nás si našel to své. Ruben se rozhodl pro láhev od piva, Saře se zalíbil ananas a já si našla obří foťák. V nabídce je ale i letadlo, boxerská rukavice, pytel mouky, kniha, válečný meč nebo promítačka. Pokud nic z toho nevyhovuje budoucímu zesnulému, není problém si vymyslet nějakou originalitu. Fantazii se meze nekladou a místní truhláři jsou zruční. Zvládnou vytvořit skoro všechno.

Někdo holt touží po náramku s korálky od Pandory, někdo po vlastním krokodýlovi, ve kterém by ho zakopali do země.

Ale ten pytel mouky jsem nepochopila. To jako že byl někdo pekař nebo jen rád pekl a tak ho v mouce i pohřbí? To by snad raději měl k tomu chlastat, aby ho třeba pohřbili v láhvi od whisky. To už má nějakej nádech high society. No, i když oni Ghaňani stejně moc nepijou.

Pro našince to působí až úsměvně. Nevím, líbilo by se vám být pohřbeni v langustě, láhvi opalovacího krému nebo Coca-Coly? Truhlář nám pověděl, že už prý dělal i obří ovladač od PlayStationu, obří nábojnici, raketu, přepravku rajčat, chilli papričku, bongo nebo plachetnici se sklápěcím stěžněm, protože jinak by stěžeň i po zakopání pořád trčel ze země. Ono když byste viděli některé ty tvary a jejich rozměry, to by vás hned napadlo, jak ta díra v zemi asi musí být velká.

Jo, tradice!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *