Tour du Mont Blanc vám nelže. Nevede vás první desítky kilometrů po rovince a nedává vám tak dojem, že jste jen vyrazili na nákup, nebo na promenádu. Ať se rozhodnete jít tradičně proti směru hodinových ručiček, nebo po směru, donutí vás skoro vypustit duši už hned na začátku. Dešťové mraky…
„A není to nebezpečný, že ne?!“ zeptala se máma. Ptá se mě tak před každou cestou, ať už jedu do Ghany nebo do Slavkovského lesa. I tentokrát se zeptala. „Není. Je to jeden z nejznámějších treků v Evropě, je dobře zajištěnej. Navíc prý vůbec není tak těžkej (Kateřino, ach ty…
Blížily se Vánoce. A mně se chtělo na výlet. Na výlet se mi chce často. Vlastně od té doby, co bydlím sama, minimálně tak dvakrát do týdne. Jasně, nepodlehnu vždycky. Bydlení o samotě má třeba ten zajímavý vedlejší efekt, že na nějaké rajzování nemám moc prostředky. Ale někdy se prostě…
Myslím, že to bylo tak nějak naposledy, co jsme jeli do Polska na urbex. Cíleně. Nebo aspoň já. Ona totiž návštěva opuštěných míst u našeho severního slovanského souseda má svá specifika. Třeba podivné existence, které se za soumraku z ničeho nic objevují na krajnici. Nebo jízdu po polních cestách, o…
Největší výhoda cestování na koloběžce s krosnou na zádech je ta, že vypadáte jako totální lúzr. Jste splavení, možná i spálení, špinaví, máte na zádech obří bágl a jedete na něčem, co ani nemá pedály. Když vypadáte jako lúzr… a jste holka… lidi na vás reagují většinou dobře. Ano, setkáte…
V posledních letech vždycky v jednu chvíli dospěju do stavu, ze kterého pro mě vedou jen dvě cesty. Zaprvé, můžu si jít lehnout do lesa a čekat, jestli mě něco milosrdně zakousne (neověřeno). Zadruhé, můžu si zbaběle koupit letenky a prchnout to rozdýchat pryč (ověřeno). Tahle chvíle nastává zpravidla někdy…
Cestovat sám má mnoho výhod. Kupříkladu jste absolutním pánem svého času a programu. Nemusíte se na nikoho ohlížet, na nikoho čekat, nikomu se přizpůsobovat. Nikdo vás nezdržuje dlouhou snídaní, nikomu se nechce pořád na záchod nebo naopak neprudí, že vám se chce. Když chcete jít brzy spát, jdete. Když chcete…
Sejdou se dva Češi a Slovák! Tohle není začátek vtipu. To se prostě tak stane… v Estonsku. Ostrov Saaremaa považuju za jeden z konců světa. Placka v moři, kde pořád prší a fouká vítr. Proč tedy na něj jet? Protože je na něm maják. A ne jen tak ledajaký. Majáky mám ráda…
Ani nevím, kolik let jsem si říkala, že pojedu do Estonska. Až jsem konečně dostála svého slova. Jen co jsem vylezla z autobusu v Tallinnu, pádila jsem na opačný konec města – tam, kde začíná Tallinnský záliv. Právě tam stojí místo, kvůli kterému jsme kdysi plánovali dovolenou v dodávce v pobaltských zemích. Jenže z toho…
Zrovna přestávalo pršet. Ale i když bylo sotva pět hodin, na celé město padlo šero, jako by se každou chvílí mělo začít stmívat. „Odkud jste?“ zeptal se nás starší muž a potáhl z cigarety. „Suomi,“ odpověděl postarší pár. Já stála kousek stranou a snažila se vyfotit kamenný dvorek. Dala jsem obličej…