Ghana: Chodníky a výlet do Shai Hills

Zlomila jsem si ukazováček na pravé noze. Prostě jsem v pátek šla po chodníku a nevšimla si kostky, kterou dlaždič nepoložil naležato, ale nastojato. A jelikož jsem se stále ještě nenaučila chodit dost po africku, tedy hooodně pomalu, nabrala jsem miniaturní překážku poměrně velkou rychlostí. No, myslela jsem, že se bolestí…

Continue reading

Ghana: Ráj uprostřed slumu a moje auto, moje rakev

Výlet na Labadi beach se nám moc nepovedl. Po dvou týdnech v kampusu jsme s holkama (má spolubydlící je ze Švédska a dorazila s dalšími dvěma slečnami, tak se tu tak potulujeme víceméně spolu) chtěly taky už konečně poznat něco jiného než jen katedry a tržiště. Vypravily jsme se tedy na nejbližší pláž,…

Continue reading

Ghana: Paní, co vás chce sníst, neobčanka a rozbitý zámek

Asi bych se měla přestat divit, co všechno tu třeba v porovnání s Českou republikou funguje a jak. A něco zase nefunguje. A něco funguje tak nějak specificky. Třeba jsme měli zápis předmětů. „Dostavte se s přijímacím dopisem, potvrzením o pojištění a potvrzeními o platbách v devět hodin do IPO (International Program Office) k registraci…

Continue reading

Hledání rodinné historie ve válkou zničeném hotelu

Někdy člověka může záliba zavést i na místo, se kterým je nějakým zvláštním způsobem spjatý. Kde může tušit stopy své vlastní minulosti, historie. Válkou zničený hotel Kupari v Chorvatsku bylo jedno z prvních opuštěných míst v zahraničí, které jsem si zapsala do sešítku míst, která určitě jednou musím vidět. Jenže jsem tehdy sotva…

Continue reading

Svobodně se procházet nesvobodným světem starého vězení

Jak málo stačí, aby si člověk uvědomil, co všechno má. Dnes. Tady, v Čechách. Kde si vlastně můžeme dělat, co chceme, kdy chceme. Protože žijeme v docela svobodné zemi a docela svobodné době, vykoupené obětmi dvou šílených válek a dvou odporných režimů. Bylo léto, na našem výletě po Srbsku, Bulharsku a Rumunsku…

Continue reading

Bulharsko: Mříže, veřejné záchody a Blaničtí rytíři, aneb bulharské památníky III.

Malost a bezvýznamnost. To je asi ten hlavní pocit, co uvnitř těch kolosů převládá. Obklopeni horou betonu a železa si připadáte tak zranitelní a droboučcí. Na druhou stranu fascinace. Jako když v gotice vstoupil obyčejný smrtelník do katedrály a v němém úžasu civěl na žebroví klenby nad sebou. Mohl jen obdivovat okázalost…

Continue reading