Ghana: Jízdenky na neděli, nedej bože zpáteční, a výlet do Mole

I v Africe mají státní svátky. Například na 6. března připadá Indipendence Day. A Indipendence Day letos vycházelo na pondělí. Ideální příležitost pro nějaký náročnější výlet. Původně jsme chtěly jet do Cape Coast a Národního parku Kakum. Jenže protože to byl organizovaný jednodenní výlet za hodně peněz (protože jsme bílé, přestože…

Continue reading

Ghana: Sex, chilli a čokoláda

Předem se omlouvám za trochu klamavý titulek. Se sexem tady nemám žádné zkušenosti a ani nechci mít. Kdo by chtěl provozovat jakoukoliv tělesně namáhavou činnost ve více než třiceti stupních a šedesáti až osmdesáti procentní vlhkosti vzduchu? Já tedy ne! Je pravda, že Ghana je tropický ráj. Nabízí dobrodružství, moře…

Continue reading

Ghana: Němci všechno sežrali, GMT a výlet za všechny prachy

Netušila jsem, že „pojedeme do Cape Coast“ znamená: „pojedeme do Moree u Cape Coast a budeme tam celý víkend ležet na pláži a nic nedělat“. Ale popravdě, kdyby u toho zůstalo, možná, že by to tak bylo lepší. Nebo ne? Vyrazily jsme v sobotu před devátou ráno. Dojely trotrem na Kadish…

Continue reading

Ghana: Chodníky a výlet do Shai Hills

Zlomila jsem si ukazováček na pravé noze. Prostě jsem v pátek šla po chodníku a nevšimla si kostky, kterou dlaždič nepoložil naležato, ale nastojato. A jelikož jsem se stále ještě nenaučila chodit dost po africku, tedy hooodně pomalu, nabrala jsem miniaturní překážku poměrně velkou rychlostí. No, myslela jsem, že se bolestí…

Continue reading

Ghana: Ráj uprostřed slumu a moje auto, moje rakev

Výlet na Labadi beach se nám moc nepovedl. Po dvou týdnech v kampusu jsme s holkama (má spolubydlící je ze Švédska a dorazila s dalšími dvěma slečnami, tak se tu tak potulujeme víceméně spolu) chtěly taky už konečně poznat něco jiného než jen katedry a tržiště. Vypravily jsme se tedy na nejbližší pláž,…

Continue reading

Ghana: Paní, co vás chce sníst, neobčanka a rozbitý zámek

Asi bych se měla přestat divit, co všechno tu třeba v porovnání s Českou republikou funguje a jak. A něco zase nefunguje. A něco funguje tak nějak specificky. Třeba jsme měli zápis předmětů. „Dostavte se s přijímacím dopisem, potvrzením o pojištění a potvrzeními o platbách v devět hodin do IPO (International Program Office) k registraci…

Continue reading

Ghana: Přípravy, ztracený pas a „kolonku náboženství vyplňte“

Každý má nějakou zvrhlou nebo divnou tužbu, kterou chce provést, ale jeho zdravý rozum mu to ne a ne povolit. Každý… no tak ne. Skoro každý… taky možná ne. Hodně lidí… co já vím, doufám v to. Třeba každou zimu mě chytá hrozná chuť vyzkoušet, jak je to s tím jazykem a…

Continue reading

Hledání rodinné historie ve válkou zničeném hotelu

Někdy člověka může záliba zavést i na místo, se kterým je nějakým zvláštním způsobem spjatý. Kde může tušit stopy své vlastní minulosti, historie. Válkou zničený hotel Kupari v Chorvatsku bylo jedno z prvních opuštěných míst v zahraničí, které jsem si zapsala do sešítku míst, která určitě jednou musím vidět. Jenže jsem tehdy sotva…

Continue reading

Svobodně se procházet nesvobodným světem starého vězení

Jak málo stačí, aby si člověk uvědomil, co všechno má. Dnes. Tady, v Čechách. Kde si vlastně můžeme dělat, co chceme, kdy chceme. Protože žijeme v docela svobodné zemi a docela svobodné době, vykoupené obětmi dvou šílených válek a dvou odporných režimů. Bylo léto, na našem výletě po Srbsku, Bulharsku a Rumunsku…

Continue reading