František Miška: Nejdřív jsme zpívali bojové písně, pak jsme mohli zkoušet

Stojím u vrátek a hledám zvonek. Než ho ale stačím stisknout, ze dveří vystrkuje hlavu mladý pán a zdraví mě. „Pojďte dál, je otevřeno,“ pokračuje. „Dobrý den, vy jdete za tatínkem,“ vítá mě srdečně herečka Michaela Mišková. Ještě chvíli si v hale povídáme a pak mě bere za ruku a…

Continue reading

Naháč a ořechy, aneb co člověk zažije jen na hotelové recepci

Občasná brigáda hotelové recepční měla něco do sebe. Pokud někdo z vás se kdy k takové práci nachomýtl, dá mi za pravdu, že se během takové služby dá zažít nejedna nevídaná událost. Zvlášť, když máte po chodbách a dalších veřejných prostorách rozmístěné kamery a tak si noční službu můžete zkrátit sledováním nevšedního…

Continue reading

Červená Karkulka a mrtvola v lednici

Školní výlety jsou kategorie sama pro sebe. Musí být vzdělávací, nebo aspoň nějak jinak přínosné a taky levné. Někdy jsou dokonce tak levné, že se nakonec absolutně vymknou programu a stanou se tak punkovými a neuvěřitelnými, že to vlastně ani lepší být nemůže. „Vybírejte dobře, je to váš poslední výlet.…

Continue reading

Helga Hošková-Weissová: V Terezíně mi tatínek řekl: Maluj, co vidíš

Únor si zase jednou vzpomněl, že je vlastně zimní měsíc. Sněží, klouže to a já se hrabu přes hroudy rozježděného sněhu na opačný chodník. Jdu natáčet rozhovor s malířkou Helgou Hoškovou – Weissovou. Dámou, které její tatínek po příjezdu do Terezína v roce 1941 řekl: „Maluj, co vidíš.“ A tak malovala. Dveře…

Continue reading