Za okny déšť, uvnitř ticho. Vítejte v Grandhotelu Waldlust!

Lilo jako z konve. Vlastně v tu chvíli ještě úplně ne. Pršelo. Ale byl to takový ten přijatelný, déšť, kdy prostě natáhnete kapuci nebo roztáhnete deštník a jdete. Třeba i vstříc dobrodružství. Obešla jsem zákaz vjezdu i dva přiohnuté sloupky s plastovým řetězem přes cestu. Kolem rozdrolené asfaltky to kdosi hezky vysekal.…

Continue reading

Světýlko za každou duši

Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…

Continue reading

Jak jsem byla poprvé v Bohnicích

Pondělky nejsou špatné. Nebo aspoň ty moje. Mezi ranní francouzštinou a odpolední prací mám takovou mezírku, kdy si můžu běhat po rozhovorech. A tak pracovní týden nezřídka zahajuju malými výlety na místa, kde jsem třeba ještě nikdy nebyla – Dolní Chabry, Hydrologický ústav, Přírodovědecké muzeum Národního Muzea v Horních Počernicích nebo…

Continue reading

Hledání rodinné historie ve válkou zničeném hotelu

Někdy člověka může záliba zavést i na místo, se kterým je nějakým zvláštním způsobem spjatý. Kde může tušit stopy své vlastní minulosti, historie. Válkou zničený hotel Kupari v Chorvatsku bylo jedno z prvních opuštěných míst v zahraničí, které jsem si zapsala do sešítku míst, která určitě jednou musím vidět. Jenže jsem tehdy sotva…

Continue reading

O oranžových jednorožcích, bílém prášku a zlodějích kovů

Postáváme na parkovišti někde v Německu a vychutnáváme si zjevně poslední pauzu za světla při cestě domů. Dojídáme zbytky dobrůtek, co jsme si na víkendový urbex připravili, a asi všichni už se těšíme do vlastních postelí. Jenže místo toho, abychom začali bilancovat nad podařenými i nepodařenými okamžiky uplynulých dní, sledujeme neobvyklý…

Continue reading

Bulharsko: Mříže, veřejné záchody a Blaničtí rytíři, aneb bulharské památníky III.

Malost a bezvýznamnost. To je asi ten hlavní pocit, co uvnitř těch kolosů převládá. Obklopeni horou betonu a železa si připadáte tak zranitelní a droboučcí. Na druhou stranu fascinace. Jako když v gotice vstoupil obyčejný smrtelník do katedrály a v němém úžasu civěl na žebroví klenby nad sebou. Mohl jen obdivovat okázalost…

Continue reading

Bulharsko: Prohraná bitva, vyhraný průsmyk a hnůj, aneb bulharské památníky II.

„Bulhaři neradi vzpomínají na minulou dobu. Vzpomínají na hezké věci a to socialismus nebyl. A taky jsou z tý minulosti hodně frustrovaný. Já tam třeba dodnes nenarazil na muzeum komunismu. Ve Varně mají třeba Retro Muzeum, kde je pod nápisem malým písmem uvedeno: 1945 – 1989. Ale jinak je to pořád…

Continue reading