Pohřebiště aut a autobusů ve švédském Båstnäsu – místo uprostřed lesů u jezera, kde nenajdete ani lidi, ani signál. Je tu jen jedna štěrková příjezdová cesta a tisícovka zrezivělých, pomalu se rozpadajících vozů. Dalo by se to tu nazvat střed ničeho. Dříve to býval autobazar. Chudší Norové sem jezdili pro…
„V sobotu máme domluvenou Lukovou, nechceš jet taky?“ přišla mi na messanger nabídka od kamaráda. „Tak jo,“ odpověděla jsem záhy. Vlastně nebylo moc nad čím přemýšlet. Už dlouho jsem se tam chtěla vrátit. Jenže mezi lidmi, co znám, už není nikdo, kdo by tam nebyl. Takže teď, když jsem na…
Vím! Říkám, že to už nedělám. Že nechodím na urbex sama. A přesto je to tu zas. Co mi taky jiného zbývá. Jsem sama v cizí zemi, daleko od domova a přede mnou stojí už léta opuštěná nemocnice. Není tu nikdo, kdo by šel se mnou. Přes přistavenou židličku lezu do…
K něčemu se musím přiznat. Fakt nerada přelézám ploty a zdi, pokud přesahují výšku k překročení. Dodnes s hrůzou a posměškem zároveň vzpomínám na překonávání asi třímetrové zdi josefovské nemocnice. Zalezli jsme do postranní ulice, aby na nás nebylo vidět z policejní stanice na náměstí a v místě jakéhosi dvorku…
Kdysi mi babička vyprávěla o zámku v její rodné vsi, který v roce 1945 obsadili naši „osvoboditelé“ (a následní okupanti) z Ruska. Bylo jí tehdy osm. A moc dobře si vzpomíná, jak ti neznabozi vyhazovali nábytek a veškeré vybavení z oken. „A já chodila kolem zámku a sbírala jsem, co nebylo rozbitý. Odnesla jsem…
Víte o tom, že jsou lidé, kteří lezou po komínech? V Čechách si takoví založili svaz. A není to žádný výstřelek poslední módy. Ten svaz existuje už přes třicet let. Muži i ženy různého věku prostě lezou z různých důvodů na různě vysoké komíny. Co je pro některé zábavou, pro…
Opuštěná místa a nevysvětlitelné jevy – zní to jako klišé. Poměrně často se procházím chodbami a místnostmi opuštěných budov. Já vím, na takových místech si člověk o podivné příhody vyloženě koleduje. Sem tam cítí vítr na tváři v místech, kde nejsou okna a kde nemůže být průvan, občas slyší kroky a…
Možná je to jenom móda. Záliba rozrůstající se znuděné a frustrované skupiny lidí, kteří mají pocit, že když neudělají něco drsného, hustého a nebezpečného, bude jejich život prázdný a nudný. Kdysi jsem moc věcí nedělala. Vlastně jsem jen psala. Na sklonku střední školy jsem zkoušela pařit, ale ta probouzení s…