Chtě nechtě, čeká to asi každý vztah!
Michal zas jednou odjel na dovolenou beze mě a asi se mu tak po týdnu začalo stýskat. Což vyústilo v hovor, zakončený: „A kup si nějaký pěkný prádýlko. Až přijedu, tak tě pomiluju!“
„Nějaký prádýlko… já mám spodního prádla dost,“ zazoufala jsem si, když zavěsil. Zavolal sice ve výplatním termínu, a tak by si asi každá normální ženská řekla: „Tak proč ne?“ Jenže já už měsíc nebyla v práci, mezitím vše, co jsem předtím natočila, už odvysílali a tak byla moje výplata hubená jak súdánská koza. A k tomu všemu nesnáším nakupování. To je také důvod, proč nepíšu o módě a líčení, protože to se musí vybírat a zkoušet.
Jak to dopadá, když se sejde nechuť k nakupování s mizivou částkou na kontě? Ano, přemýšlením, jak se z toho vykroutit.
Zvrat nastal ve chvíli, kdy po výměně několika zpráv přišel návrh: „Tak si vem peníze z knížek.“
A vida! Haaaa, panáček platí! Na tohle asi slyší každá holka, žena, dáma. „Tak jo,“ odpověděla jsem.
A vydala se na lov.
Jenže…
Ono na obrázku a ramínku všechno vypadá tak nějak lépe, než když to na sebe následně nasoukáte. To znáte, ne? A tak po několika kilometrech v nohách, desítce prolezlých obchodů a desítkách vyzkoušených modelů jsem dospěla k závěru, že vybrat a koupit něco je nemožné, protože:
1) Nechcete vypadat jako levná pornoherečka z východoněmeckého porna… ne-li, jako kurva.
2) Protože zadek sice máte 38/40, ale prsa máte sotva 36. A tak vám to (v případě body) nahoře odstává, nebo dole je malé… nebo obojí zároveň.
3) Protože dosahujete výšky sice normální, ale najednou zjistíte, že to šijí asi na trpaslíky. A aby vám ten moc pěkný komplet byl, musíte se hrbit, protože zkrátka asi máte dlouhé tělo.
4) Když už to na sebe jakž takž nasoukáte, zjistíte, že vypadáte strašně směšně a je to hrozně nepříjemný. Někde to táhne, támhle to kouše, tady to bude při jakémkoliv pohybu řezat.
5) Na obrázku je to tak krásné, ale opět zapomínáte, že nemáte prsa, nebo je nemáte umělá nebo vám nikdo křivky nepoupraví ve fotošopu a tak ten dekolt, co měla ta modelka, vy jaksi nemáte. Nedejbože máte pocit, že si místo na hrudník snad koukáte na záda (ala Smrt jí sluší).
6) Korzety jsou sice neuvěřitelně sexy. Jenže na šněrování pravého korzetu potřebujete ještě jednu osobu. V případě, že je šněrovačka nahrazena háčky, je jasné, že člověk, kterému se nedaří při rozepínání pouhých dvou na obyčejné podprsence, z vás tenhle kousek rozhodně nesundá. Nehledě na to, že pokud už si ho budete zapínat sami, je to taky celkem činnost za odměnu.
7) Podvazky jsou vlastně věc úplně na nic, protože ty punčochy mají stejně samodržící proužky. Navíc v létě punčochy fakt nenosim (při těch absolutně zvláštních chvílích, kdy mám sukni či šaty) a v zimě nosím kalhoty.
Dohromady jsem tomu věnovala pět hodin (úterý dvě hoďky, čtvrtek tři), pět hodin naprosto neproduktivní činnosti, provozované v sice klimatizovaných prodejnách, ale v mezičase člověk musel do rozpálených pražských ulic, plných turistů, ploužících se davů a všemožných pachů.
Nakonec jsem ten boj vzdala. Částečně naštvaná a částečně nešťastná jsem se vyřítila z posledního obchodu a rozhodla se zamířit domů s tím, že se asi patrně obmotám šedou elektrikářskou páskou a budu tvrdit, že je to nový druh latexu.
Já nevím. Asi na to moc nejsem. Nejsem na nějaké oblečky a kraječky. Stejně mě to přitažlivější neudělá. Pořád budu ta s větším zadkem a prsama ala „Nazdar brácha!“. A pořád budu nejšťastnější v bavlněných kalhotkách se sněhulákem nebo jiným obrázkem a sportovní podprsence. I když vím, že to fakt moc sexy není.
Závidím těm, kteří mají odvahu takové věci nosit a tudíž jim to i sluší. Budu asi stydlivá navždy.
A na základě této události jsem nabyla ještě jednoho dojmu: Než to absolvovat příště, to se snad radši rozejdu!