Na stěně kdysi býval vyveden nápis: „Láska, tvrdá práce, stálost.“ Ušlechtilá životní moudrost. Jenže člověk míní, doba a jiní mění. Když slavný průmyslník Pencho Semov stavěl krásnou obrovskou vilu, připomínající půdorysem trub lodi, mohl asi stěží tušit, že ne on, ale stát bude určovat její využití. A ani v nejhorším snu…
Stáli jsme na střeše léta nepoužívané teplárny a sledovaly blikající majáčky, nemilosrdně kroužící kolem jako žraloci. Neustále jsme se dohadovali, zda jedou k nám, nebo ne. Až když první policejní vůz zastavil u zavřené brány areálu, měli jsme jasno. Byli jsme tak nějak celkem v háji. S Darmonem jsme léta byli ve…
Chtě nechtě, čeká to asi každý vztah! Michal zas jednou odjel na dovolenou beze mě a asi se mu tak po týdnu začalo stýskat. Což vyústilo v hovor, zakončený: „A kup si nějaký pěkný prádýlko. Až přijedu, tak tě pomiluju!“ „Nějaký prádýlko… já mám spodního prádla dost,“ zazoufala jsem si, když…
Jen co jsem spatřila ty fotky, věděla jsem, že pokud se někdy dostanu do Rumunska, musím to vidět na vlastní oči. Jen stěží jsem si dovedla představit, jak je obrovské šedorudé jezero uprostřed nádherných zelených hor ve skutečnosti děsivé. O rok později už jsme se drápali dodávkou po neupravené, štěrkové,…
Některé věci mají zajímavou až možná neuvěřitelnou dohru. Období Vánoc je plné podivných úkazů a existencí, které se nějak tou dobou vyrojí a dávají o sobě vědět. Vzhledem k tomu, kolik lidí se v té době vyskytuje v ulicích, mám pocit, že se snad množí dělením. Tím spíš pak není…
Někdy člověka může záliba zavést i na místo, se kterým je nějakým zvláštním způsobem spjatý. Kde může tušit stopy své vlastní minulosti, historie. Válkou zničený hotel Kupari v Chorvatsku bylo jedno z prvních opuštěných míst v zahraničí, které jsem si zapsala do sešítku míst, která určitě jednou musím vidět. Jenže jsem tehdy sotva…
Michal nemá rád Vánoce. Nemá rád žádné globální svátky. Vlastně toho nemá rád spoustu. Ale na Vánoce zaručeně nadává nejvíc. Proto bylo vážně divné, když ke mně pár dní před Vánoci přišel a na ulici kousek od Náměstí Míru mi sdělil: „Úplně na mě dýchla vánoční atmosféra!“ „Jo?!“ „No, leje,…
Jak málo stačí, aby si člověk uvědomil, co všechno má. Dnes. Tady, v Čechách. Kde si vlastně můžeme dělat, co chceme, kdy chceme. Protože žijeme v docela svobodné zemi a docela svobodné době, vykoupené obětmi dvou šílených válek a dvou odporných režimů. Bylo léto, na našem výletě po Srbsku, Bulharsku a Rumunsku…
A pamatuju si to jako dodnes! Jen co jsem z dárku sundala pěkný modrý balící papír, vykoukla na mě krabice s obrázkem elektronického foto-rámečku. „Chtěla jsi ho? Nechtěla, viď?“ řekla nejistě mamka. „Ale je super,“ zalhala jsem, protože jsem si v duchu říkala: „K čemu mi to sakra bude?!“ Tenkrát…
Ty veselé nebo zajímavé věci člověk často zažije na cestách. Nemyslím teď poznávání cizích krajů a lidí, ale obyčejnou dopravu, nejlépe hromadného typu. Třeba takové vlaky jsou na zážitky a dech beroucí setkávání ideální. Ale i pokud vám nezbývá čas na nic, než cesty do práce a z práce, nemusíte smutnit.…