Byl hnusný sychravý listopadový den. Ještě ráno krásně sněžilo, jenže dopoledne se sníh proměnil v déšť a vtíravými kapkami otravoval až do večera. Fuj, takhle hnusně letos snad ještě nebylo. Šla jsem do koloniálu, co mám kousek od domu. Obchůdek je to skvělý, ale dovnitř se kvůli rozměrům vejde jen jeden…
Jsou lidé, o kterých si na první dobrou řeknete: „Ty bláho, co to zase je?“ V hlavě si k nim přiřadíte nálepku tydýt, blázen, mimoň. Nejsou to lidé na první dojem nebezpeční, zlí, nepřátelští, šílení, ale prostě něčím zvláštní. Přesně takový byl Pascal! Těžko říct, jestli jsme ho viděli už…
Tour du Mont Blanc vám nelže. Nevede vás první desítky kilometrů po rovince a nedává vám tak dojem, že jste jen vyrazili na nákup, nebo na promenádu. Ať se rozhodnete jít tradičně proti směru hodinových ručiček, nebo po směru, donutí vás skoro vypustit duši už hned na začátku. Dešťové mraky…
Největší výhoda cestování na koloběžce s krosnou na zádech je ta, že vypadáte jako totální lúzr. Jste splavení, možná i spálení, špinaví, máte na zádech obří bágl a jedete na něčem, co ani nemá pedály. Když vypadáte jako lúzr… a jste holka… lidi na vás reagují většinou dobře. Ano, setkáte…
Zrovna přestávalo pršet. Ale i když bylo sotva pět hodin, na celé město padlo šero, jako by se každou chvílí mělo začít stmívat. „Odkud jste?“ zeptal se nás starší muž a potáhl z cigarety. „Suomi,“ odpověděl postarší pár. Já stála kousek stranou a snažila se vyfotit kamenný dvorek. Dala jsem obličej…
Jako malá, školkou povinná, jsem si myslela, že Praha je samostatný stát. Zkrátka mi nešlo na rozum, proč se lidem tam říká Pražáci a ne Češi. Odůvodnila jsem si to tím, že to musí být jiný stát než to, kde jsem žila já, maminka, tatínek a sestřička. Malé dítě si…
Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…
Jako malá jsem si občas někam vyrazila, aniž bych o tom věděla. Zatímco já ale svoje odhalení často zaspala, pro ty, co mě při tom načapali, to mohlo být překvápko. Tak třeba jednou, to jsme ještě bydleli v Benešově, se ségra vracela z diskotéky, a když otevřela dveře z předsíně do pokojíčku, našla…
Nikdy nevíte, kam vás to zavede. Život… práce. Ale většinou to stojí za to. Už jsem natáčela kde co s kde kým. Proto když mi řekli, abych udělala reportáž z izraelských tanců, řekla jsem si, coby ne. Takže jsem si vše domluvila a vyrazila na kurz. A nejdřív jsem se zhrozila, že…
Sestřenice se ségrou si byly věkově blíž, než já s oběma. Takže si hodně hrávaly spolu. Zatímco my bydleli v bytovce, teta se strýcem a sestřenicí žili v rodinném vícegeneračním domě s dědou a babičkou a hlavně se zahradou. Byl to starý dům. Tedy jsou i starší, ale tím označením teď myslím takový ten…