Proč je složité pojmenovat dětské obrázky

Je všeobecně známé, že děti mají bezmeznou fantasii, a že ji dokážou všemožně ztvárnit. Kdo by neznal třeba známého slona v hadím břiše od Sain-Exupéryho.

Pamatuji si, že jako malá jsem běžně malovala koníka, ale vždy z toho vyšla žirafa. Když jsem totiž dospěla do fáze malování krku, nevěděla jsem, jak pokračovat do těla, a tak jsem stále dělala ten krk. Pro všechny to byla žirafa, ale pro mě vždycky koník.

Dětské obrázky jsou vlastně něčím zvláštní. Většinou se totiž jejich obsah dá pochopit různými způsoby. Je to de facto takový kaňkový psychotest. Každý tam zkrátka vidí něco jiného. Běžně to ale nebývá úmysl. Takže stojí za zamyšlení, zda je vhodné vyslovit svou domněnku o tom, co je na obrázku, nahlas.

Nedávno jsem byla na poště. Potřebovala jsem si tam něco zařídit, což obvykle lidé na poště dělají. Přede mnou byla poměrně slušná řada neodbavených čísel, a tak jsem si našla volnou židličku a čekání jsem si krátila pozorováním lidí okolo, což dělám poměrně často.

U takového stolečku nebo poličky – těžko říct, k čemu to sloužilo – opodál seděly na zemi dvě holčičky – starší a mladší – a malovaly si. Během toho se mezi sebou bavily, radily si, jakou barvičku použít, kde udělat jakou čárku.

Přišla k nim jakási usměvavá paní a posadila se na židličku vedle. S úsměvem jim chvíli nahlížela přes rameno a sledovala jejich počínání.

Když holčičky dospěly do fáze, kdy si výtvory navzájem hodnotily, osmělila se i paní a prohlásila k mladší z nich. „Jéé, to je ale hezký obrázek.“ Pak se odmlčela a zapřemýšlela. Pak se zeptala: „A to je rybička nebo červíček?“

Malá holčička se na ni zděšeně podívala a vzápětí propukla v hysterický pláč. Přes slzy a vzlyky zaúpěla: „To je štěňátko!“ A pokračovala dál v drásavém pláči.

Po dlouhém utěšování svou starší kamarádkou, nebo možná sestřičkou, se nakonec uklidnila. Ale paní zažila to největší ponaučení, jaké v oblasti dětské tvorby mohla dostat. Ať už obrázek vypadá a připomíná cokoliv, vždy je lepší, zeptat se malého autora na to, co to doopravdy je. Přinejhorším si můžete vyslechnout větu: „A to jsi nepoznal, že je to…“ Ale někdy se můžete dozvědět neuvěřitelný, fantastický příběh, stvořený v dětské hlavičce a zaznamenaný na papíře naprosto originálním a dech beroucím způsobem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *