Někdy člověka může záliba zavést i na místo, se kterým je nějakým zvláštním způsobem spjatý. Kde může tušit stopy své vlastní minulosti, historie. Válkou zničený hotel Kupari v Chorvatsku bylo jedno z prvních opuštěných míst v zahraničí, které jsem si zapsala do sešítku míst, která určitě jednou musím vidět. Jenže jsem tehdy sotva…
Jak málo stačí, aby si člověk uvědomil, co všechno má. Dnes. Tady, v Čechách. Kde si vlastně můžeme dělat, co chceme, kdy chceme. Protože žijeme v docela svobodné zemi a docela svobodné době, vykoupené obětmi dvou šílených válek a dvou odporných režimů. Bylo léto, na našem výletě po Srbsku, Bulharsku a Rumunsku…
Ty tři vily jsme objevili úplnou náhodou. Jezdit na víkend do Itálie nebyl zrovna nejlepší nápad. Je to daleko, jede se tam přes drahé Švýcarsko a i náš navigátor Pjotr se silným snad makedonským přízvukem, jehož hlas nás provází po celou cestu, si z nás každou chvíli dělá srandu. Sem tam nás…
Pohřebiště aut a autobusů ve švédském Båstnäsu – místo uprostřed lesů u jezera, kde nenajdete ani lidi, ani signál. Je tu jen jedna štěrková příjezdová cesta a tisícovka zrezivělých, pomalu se rozpadajících vozů. Dalo by se to tu nazvat střed ničeho. Dříve to býval autobazar. Chudší Norové sem jezdili pro…
Vím! Říkám, že to už nedělám. Že nechodím na urbex sama. A přesto je to tu zas. Co mi taky jiného zbývá. Jsem sama v cizí zemi, daleko od domova a přede mnou stojí už léta opuštěná nemocnice. Není tu nikdo, kdo by šel se mnou. Přes přistavenou židličku lezu do…
K něčemu se musím přiznat. Fakt nerada přelézám ploty a zdi, pokud přesahují výšku k překročení. Dodnes s hrůzou a posměškem zároveň vzpomínám na překonávání asi třímetrové zdi josefovské nemocnice. Zalezli jsme do postranní ulice, aby na nás nebylo vidět z policejní stanice na náměstí a v místě jakéhosi dvorku…