Být zásadový občas bolí. Zhruba před dvěma lety jsem si řekla, že ze svého života vypustím vše, co obsahuje palmový olej. Proč? Protože kvůli palmovým plantážím mizí deštné pralesy (v roce 1984 zabíraly rozlohu 1 500 km2, v současnosti asi 150 000 km2); z půdy pod nimi se uvolňuje mnohem více uhlíku a metanu a další uniká do vzduchu při vypalování pralesů; odlesňování způsobuje vymírání pralesních živočišných a rostlinných druhů v důsledku ztráty jejich přirozeného prostředí; plantáže rostou na nelegálně zabavovaných pozemcích tradičních majitelů, tedy o půdu přichází místní obyvatelé, kteří na ní nemohou hospodařit; obchod s palmovým olejem zvyšuje korupci v zemích pěstování plodiny; olej obsahuje mastné kyseliny, takže jeho nadměrná konzumace může vést až k cévním poruchám a hoří kvůli němu orangutani.
HOŘÍ KVŮLI NĚMU ORANGUTANI!!! Vážně. Při požárech vzniklých vypalováním pralesů se často dostávají do pastí, a pokud neuhoří, často končí s vážnými popáleninami. A nejen to. Často jsou také krutě pronásledováni pracovníky plantáží, kteří je ubíjejí klacky, sekají zaživa mačetami, pohřbívají zaživa nebo polévají benzínem a upalují. Ročně jich násilně zemře zhruba 5 000. Daří se zachránit jen zhruba každého osmého, většinou mláďata, kterým se říká „olejoví sirotci“.
To z hrůzných výstupů různých výzkumů pro představu snad stačí. A mně jsou orangutani sympatičtí. Už jen proto, že co do chlupatosti rukou bych s nimi mohla směle soutěžit (jen nejsem zrzavá). Je tedy nadmíru jasné, proč jsem se rozhodla palmový, palmojádrový olej vynechat.
A až když člověk začne pořádně číst složení, s hrůzou zjistí, kde všude je. Respektive zjistí, jak málo je věcí, ve kterých není. Což slané tyčinky a brambůrky, to jsem oželila snadno. Nikdy mi to nijak zvlášť nechutnalo. Ale všechny ty čokolády, bonbony, věci, co si člověk kupoval ke svačině, některé pečivo, zákusky.
A v obchodě je jedno, jak dlouho nakupujete. Najednou se sice zařadíte vedle těch, kteří porovnávají položky „gramáž“ a „cena (nejlépe v akci)“. Taky jste schopní vzít do ruky deset věcí a nehodit z nich do košíku ani jednu (v ten moment možná překonáváte akční nákupčí). Ale když přijdete do cukrárny a místo tradičního: „Vzala bych si tři věnečky a jednu rakvičku.“ Je oblažíte otázkou: „Používáte palmový olej?“ Koukají na vás občas, jak byste kupovali Haló noviny (vím, o čem mluvím, kvůli obsahové analýze jsem je musela týden kupovat).
A přeci po čase, po prvotním zděšení, že už se asi nenajíte nebo minimálně si nezamlsáte, začnete objevovat v té záplavě palmfettu spásné výjimky. Jsou leckdy dražší, často nemají tak pěkné balení a často nesou ta podivná slovíčka jako BIO, DIA nebo FARE. A některé značky na apel různých společností a čím dál informovanějších zákazníků otáčí kormidlo a samy hledají jiné varianty. Cukrárny se vrací k používání másla a smetany místo ztužených pokrmových tuků a margarínů. Vše se zdá, že se v lepší obrací.
A pak se rozhodnete, že ze svého života vymažete i glukózo-fruktózový sirup. A jste úplně v pr… Nedej bože, když začnete zkoumat i barviva. Lepek už fakt neřešim!
Tak jsem se zase naučila kupovat si jablka, banány, třesu se na období jahod a třešní a při čtení jídelního lístku v restauraci se modlím, aby kuchař i provozovatel byli spořádaní a žádný sajrajt nepoužívali. Protože pak jsou mi ty zásady k ničemu.
PS: A pak nastane pověstná „máselná krize“ (která je z nějakého důvodu jen v Čechách), která do internetového oběhu ve svém důsledku vhodí tisíce receptů na „jídla bez gramu drahého másla“. Potlesk!