A bude to BESTSELLER

BESTSELLER vládne knižnímu světu. Stačí, když se podíváte na plakáty v metru, do katalogu knižních novinek, na regály v knihkupectví. Všude – dobře, tak ne všude, ale na každé druhé či třetí knize – uvidíte nálepku BESTSELLER! Nejprodávanější kniha roku.

Když se to objeví na knize Rowlingové, je to pochopitelné. Od té by si čtenáři koupili i soupis abecedy. Harrym Potterem si udělala jméno a tak vše, co napíše, je kvalitní. To možná není tak úplně pravda, ale předpokládá se to.

Je to pochopitelné i na knihách Kena Folletta, Dana Browna, Tolkiena, Nesboa, Viewegha a tak dále. Jenže když už se to kouzelné slovíčko objevuje i na deskách knih autorů, o kterých jste v životě neslyšeli, je něco špatně.

Celkově je BESTSELLER nadužívané slovo. Dřív to vyjadřovalo opravdovou pecku – knihu knih. Něco, co zasáhlo obrovské množství čtenářů a stalo se legendou. Dnes jsou bestsellerem i kuchařky či učebnice na rozvoj osobnosti.

Co je za umění napsat kuchařku – a je jedno, jestli nese recepty z čerstvých surovin, nebo ze surovinového odpadu a náhražek. Možná, že gurmáni a gastromágové by mi dali za uši. Možná to vážně něco vyžaduje. Ale proboha, vyrovná se to snad originálnímu neotřelému příběhu, domyšlenému do posledních detailů, psanému brilantním jazykem? Nebo skvělé poezii?

Další věc, které jsem si všimla a kterou s nelibostí zaregistrovali i jiní, je jméno autora jako dominanta obálky. Vždy platilo, že název knihy je tím hlavním. Dnes ne. A čím spíše sklouzáváte do sociálních románů, románů pro ženy a tuctového fantasy a sci-fi, tím větším písmem je jméno autora vyvedeno. Pak s trochou nadsázky kolikrát nevíte, zda se kniha jmenuje Erich Segal nebo Promarněná šance. Nebo jestli se kniha jmenuje John Grisham či Případ Pelikán. Taky to může být John Grisham: Případ Pelikán.  Stejně jako Indiana Jones: Poslední křížová výprava.

Jistě. Knihu spíš prodává jméno autora. Je to záruka nějakého stylu, úrovně, něčeho, co očekáváte, pokud autora znáte. Autor je vlastně značka.

To mi připomíná onen známý příměr z filmu Pelíšky: „Pánové, když před vás někdo položí dvě krabičky sirek. Dvě naprosto stejné krabičky a o jedné vám řekne, že je americká, jakou si vyberete?“ „No samozřejmě tu americkou.“

Když před vás někdo položí dvě naprosto stejně knihy, které nemají nijak zdobenou obálku (tím vyřadíme preferenci na základě vzhledu) – jsou prostě černé – a na jednu dá štítek známého autora, kterou si vyberete? Samozřejmě tu se jménem autora – pokud je to váš oblíbený autor.

Takže ano, značka autor knihy udělá víc, než hezká obálka, chytlavý název, nebo kvalitní text. Pak, chtě nechtě, se skutečně kniha může stát bestsellerem.

Na světě je přes sedm miliard lidí, z toho negramotných je něco kolem jedné miliardy. Řekněme, že ke knihám mají přístup nějaké čtyři miliardy lidí. Ano, vždy se nějakých knih prodá více a některých méně. Ale to, že v jedné zemi rozprodají náklad deset tisíc nebo i sto tisíc knih neznamená, že je to strašně dobrý. Nejprodávanější nebo prodávané neznamená dobré.

Trabant byl taky hodně prodávané auto a nebylo dobré. Příznivci retra a žluté expedice mi asi budou oponovat. Které dnešní auto zvládne to, co východoněmecký trabant. Ale je to tak, není a nebylo to dobré auto.

Krabí tyčinky taky nejsou dobré. Lidé je kupují a kupují je hodně, přestože s krabem mají společný jen název. Kdyby se i v potravinách razil trend bestselleru, krabí tyčinky by byly zářným příkladem.

A tak dále.

Zkrátka, bestseller se stalo tak nadužívaným slovem, asi jako celebrita či exklusivní. Bohužel na to doplácí nové knihy nových autorů – mnohdy velmi povedené, ale bez možnosti prorazit si ve světě prodejně úspěšných cestu k úspěchu.

Jediné slovo, které táhne ještě víc, je snad už jen SLEVA.

Nedej bože, když se to všechno spojí a vznikne: EXKLUSIVNÍ BESTSELLER, CELEBRITY (doplňte si jméno dle libosti) nyní ve SLEVĚ!

To už totiž zavání průšvihem.