Potemnělé „sídlo světla“ aneb těžkosti návratů

Pršelo. Hodně moc pršelo. Zastavili jsme uprostřed ztichlého městečka na asi jediné cestě, která ho protínala od východu na západ – cestě, na které stály všechny domy. Ale venku nebylo ani živáčka. Bylo ještě hodně brzy ráno, sotva svítalo. A i kdyby ne, nikomu by se do toho deště nechtělo.…

Continue reading

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo

Lidi na sebe hrozně nadávají. A když se podíváte na některé druhy televizních zpráv, vyslechnete si něčí myšlenky či výroky a projedete třeba i statusy určitých lidí na sociálních sítích, napadne vás, že lidstvo prostě musí vymřít. K takové myšlence docházím poměrně často. A v době před Vánocemi 2014 to bylo čím…

Continue reading

Zub času na švédský způsob

Pohřebiště aut a autobusů ve švédském Båstnäsu – místo uprostřed lesů u jezera, kde nenajdete ani lidi, ani signál. Je tu jen jedna štěrková příjezdová cesta a tisícovka zrezivělých, pomalu se rozpadajících vozů. Dalo by se to tu nazvat střed ničeho. Dříve to býval autobazar. Chudší Norové sem jezdili pro…

Continue reading