Potemnělé „sídlo světla“ aneb těžkosti návratů

Pršelo. Hodně moc pršelo. Zastavili jsme uprostřed ztichlého městečka na asi jediné cestě, která ho protínala od východu na západ – cestě, na které stály všechny domy. Ale venku nebylo ani živáčka. Bylo ještě hodně brzy ráno, sotva svítalo. A i kdyby ne, nikomu by se do toho deště nechtělo.…

Continue reading

O jedné záchraně a skromném strážci kostela duchů

„V sobotu máme domluvenou Lukovou, nechceš jet taky?“ přišla mi na messanger nabídka od kamaráda. „Tak jo,“ odpověděla jsem záhy. Vlastně nebylo moc nad čím přemýšlet. Už dlouho jsem se tam chtěla vrátit. Jenže mezi lidmi, co znám, už není nikdo, kdo by tam nebyl. Takže teď, když jsem na…

Continue reading

Egypt: Asuánská noc

Ozvala se druhá střelba (asi pět výstřelů), následovaná ženským jekotem, a celý hotel zhasl. Ticho. Jsou dvě hodiny ráno a hotel konečně utichl. Jen nevím, jestli jsem za to ráda. Přemýšlím, co se asi děje. „Budeme se držet pod úrovní oken,“ šeptá ke mně mamka, která leží na vedlejší posteli.…

Continue reading