S nahrávadlem jste hned podezřelí. Tedy, ne že by někoho upoutala ta mašinka (jó vindšus, to je jiná, zvlášť když vypadá jak kožíšek a všem připomíná bobra), ale to množství baterek. „To je váš batoh?“ Otřel ho zvenčí i zevnitř papírkem. „Na copak to je?“ zeptala jsem se pána z letištní kontroly.…
Na palubě jsem byla asi jediná Evropanka a moje kůže i vlasy zářily do širokého okolí. Zvlášť když jsem zakrývání hlavy odkládala do poslední chvíle. Bála jsem se, že by mi i přes puštěnou klimatizaci bylo horko. Letadlo bylo poloprázdné. Zrovna moc lidí do Hargeysy nemířilo. Hlavně žádní turisté, jen…
Přišla jsem hodně pozdě. Tou dobou už jsem chtěla a měla být dávno někde jinde. Že budeme čekat, až se matatu naplní, mi bylo jasné od začátku. Ale pořád jsem si myslela, že čtyřicetiminutová rezerva bude stačit. Nestačila. A ještě nám zastavili daleko od hotelu. Dodnes přemýšlím (no, zas tak…
Připravili nám čaj s mlékem, kávu 3v1 a toustový chleba. Mysleli to dobře. 3v1 považují v Keni za to „západní“ kafe, které tady v Evropě určitě všichni zbožňujeme. Vždyť to ukazovali v reklamě. A nasládlé toustové pečivo stejně tak. Určitě ty lisované mraky jíme při velkých příležitostech jako dezert. Ještě jedna věc,…
Byla jsem ráda, když kluci řekli, že půjdou na matatu se mnou. Už jsem si sice představovala, jak si z centra chytnu zpět k hotelu boda boda (moto taxi), abych byla zpět, co nejrychleji, ale takhle jsem věděla, že v tom nebudu sama. Vyrazili jsme brzy ráno. Venku bylo zataženo a namodralo. Bylo…
„Hele, tady na internetu nic moc nevykoumáš. Ty informace, co tam jsou, jsou třeba pět let starý a ty nový tam nejsou,“ promluvila ke mně jednoho večera moudře Andrea. „Tady se nejvíc dozvíš od místních, nebo když tam zavoláš.“ Tak mi trpělivě volala do kanceláře prodávající lístky na autobus do…
Co může běloch vědět o africkém místopisu? S telefonem a zapnutými mapami v ruce? Ano! Úplné nic. Už jsem v Africe dlouho nebyla a tak jsem zapomněla, že s doputováním pod cca třicátou rovnoběžku severní šířky, zmizí z informačních popisů ulice i místa popisná. A nahradí je instrukce pracující se strategickými body. „Otoč se zády…
„Čas od času se vydal na trh, aby něco ze svých výtvorů prodal. Pokaždé, když potřeboval peníze, jel autobusem, nebo si zavolal taxík z Borlänge. Vlakům se zásadně vyhýbal, jelikož CIA a Švédské dráhy jsou, jak známo, jedna ruka,“ píše Jonas Jonasson v Analfabetce. No, zajímalo by mě, s kým jsou jedna…
Dostaňte se někam v Nelspruitu. A pak se dostaňte do Kaapschehoopu. Nelspruit (který se už nejmenuje Nelsprit, ale Mbombela, ale nikdo mu neřekne jinak, než Nelspruit) jsem neměla ráda už od chvíle, kdy jsme tam vylezli z kumbi. Nefunguje tam pořádně hromadná doprava, už vůbec ne uber a taxikáři mají své…
Dříve jsem avizovala, že napíšu aspoň o nějakém z těch překvapivě krásných míst tam, kde by je nikdo nečekal. Tenhle zážitek začal na špinavé ulici v nehezké čtvrti nedaleko Mabonengu. Tam, kde skupinka mužů posedávala na nerovném, rozbitém kdysi ornamenty zdobeném chodníku. Každý z nich měl před sebou rozprostřený více či méně zašlý…