Úplně přesně si pamatuju, jak jsem Paličáka poznala. Bylo 2. prosince roku 2013. Jeli jsme onehdá na kratičkou výpravu za opuštěnými místy do Polska. No, co se urbexu týče, bylo to hodně k pláči. Tři místa zamčená, jedno prostě nebylo a vlézt se nám podařilo jen do absolutně prázdného rytířského hradu, který už je beztak napůl ruina.
A ta osoba, co seděla vedle mě a kterou jsem tehdy viděla prvně, celou cestu vyprávěla o nepochopeném mírotvůrci Rudolfu Hessovi.
Vážně jsem netušila, jestli si dělá srandu nebo mluví vážně. Vyprávěl o něm totiž tak zaníceně, až to děsilo. Podle reakcí řidiče a jeho spolujezdkyně, kteří už ho nějakou dobu znali, jsem ale asi po půldenním přemýšlení usoudila, že je to jistý druh humoru.
Byl. Paličák a povídání o něm by obsáhly nejen tento celý článek, ale i několik dalších. Docela milý příběh by bylo Paličákovo zašívání kalhot, popřípadě jeho interpretace nejhoršího východoněmeckého porna, jaké kdy bylo natočeno. Ale rozhodla jsem se vám povědět jiný „paličácký“ příběh. Tedy spíš případ… případ Bohuslava Brouka.
Co vám o něm poví internet? Syn spoluzakladatele proslulé firmy Brouk a Babka byl psychoanalytikem, spisovatelem, básníkem, publicistou, filozofem, estetikem, sociologem a biologem. Na člověka, který se dožil pouhých pětašedesáti let docela pestrý profesní a zájmový život. Ovšem zajímavé to začne být ve chvíli, kdy se člověk zaměří na díla tohoto spoluzakladatele Skupiny surrealistů ČSR. Je totiž autorem textů a studií jako Autosexualismus a psychoerotismus, Psychoanalytická sexuologie, Manželství – sanatorium pro méněcenné, Zde trapno existovat či Kniha o čuráku. Vzhledem k právě popsanému a Paličákově náklonnosti ke všemu bizarnímu, není se čemu divit, že se při jedné další výpravě rozhodl nám o tomto „zapomenutém humanistovi“ vyprávět.
„… Pečlivě jsem prostudoval jeden jeho spis. Popisuje v něm nejlepší způsob masturbace, který sám vymyslel. Spočívá v tom, že muž se ponoří do vany s vodou, které je tam akorát tak, aby mu žalud vyčuhoval nad hladinu. Pak uchopí předem lapenou mouchu, které utrhl křídla a položí si ji na žalud. Moucha, nemajíc jak vzlétnout, zběsile pobíhá po žaludu, coby ostrůvku nad hladinou, a tím způsobí orgasmus,“ na ta slova si prohrábl bradku a zamyšleně do absolutního ticha v autě dodal: „Úplně vidím v jasných barvách, jak zvěčnil tuto svou myšlenku na pergamen a hned utíkal za Gutenbergem, aby mu to vyknihtisknul.“
Korunu tomu nasadil o pár dní později, kdy zveřejnil fotku náhrobku tohoto génia nejen autoerotiky z letenského hřbitova.
PS: Úryvky z některých děl tohoto myslitele, „který by předběhl svou dobu, ať už by žil kdykoliv“ a který „dal hodně i matematice, které se vůbec nevěnoval“ (ano, dle slov Paličáka) jsou obsaženy v článku „Kdo má zadnici pro veřejné vystoupení?“.
