Jako malá, školkou povinná, jsem si myslela, že Praha je samostatný stát. Zkrátka mi nešlo na rozum, proč se lidem tam říká Pražáci a ne Češi. Odůvodnila jsem si to tím, že to musí být jiný stát než to, kde jsem žila já, maminka, tatínek a sestřička. Malé dítě si…
Děti jsou od přírody zvědavé, učitelé upjatí… a někteří spolužáci zlomyslní. Na základce jsem nepatřila ani mezi oblíbence ani mezi zatracence. Ale zatímco k té první kategorii jsem se ani nikdy nepřiblížila, do společnosti těch druhých se mi podařilo pár krát na kratičkou chvíli zapadnout. Například když jsme ve druhé třídě…
Moc dobře si pamatuji, jak mě pasovali na rytíře. Bylo mi asi jedenáct a dětský tábor se blížil svému konci. Nastal čas rozsouzení soutěžních týmů, který že byl během těch čtrnácti dnů lepší. A taky kdo byl jaký hráč. Jak už jsem jednou psala, nikdy jsem nepatřila mezi extra běžce,…
Panenka Barbie, panáček Igráček, Lego, Merkur, houpací osel s třikrát přišívanýma ušima, kusová žvýkačka za korunu devadesát (následně za tři, na to už člověk často neměl). To jsou věci, které – nebo jim podobné – se asi vybaví člověku, když se řekne pojem „dětství“. Jo! To všechno, až na Igráčka,…
Asi ve třetí nebo čtvrté třídě jsme při cestě ze školy domů našly s kamarádkou Nikolou raněného čmeláka. Lozil po obrubníku u školky a chyběla mu půlka křídla. Asi mu ji přesekla sekačka. Rozhodli jsme se ho zachránit a udělat si z něj domácího mazlíka ve střídavé péči. My doma nikdy zvíře…