Jako dítě vyrůstající na letních dětských táborech nemůžu neznat stezky odvahy. Takové ty strašidelné noční průvody lesem, kdy na vás bafají převlečení vedoucí, a vy se máte bát. Je to táborový folklór… tradice. Musí si tím projít každé dítě. A každé dítě, nebo aspoň ty v mé generaci, se na to…
Od doby, kdy se náš spolubydlící odstěhoval, nemáme pračku. A tak ještě před Michalovým odjezdem do Bosny jsme naložili tašky s prádlem do auta a vyrazili ke mně Domu (Domu jako k mamince, takže velké D). Po cestě, přestože to není daleko, nás přepadl hlad. A tak jsme se rozhodli zajet k Mekáči…
Je všeobecně známé, že děti mají bezmeznou fantasii, a že ji dokážou všemožně ztvárnit. Kdo by neznal třeba známého slona v hadím břiše od Sain-Exupéryho. Pamatuji si, že jako malá jsem běžně malovala koníka, ale vždy z toho vyšla žirafa. Když jsem totiž dospěla do fáze malování krku, nevěděla jsem, jak pokračovat…
K něčemu se musím přiznat. Fakt nerada přelézám ploty a zdi, pokud přesahují výšku k překročení. Dodnes s hrůzou a posměškem zároveň vzpomínám na překonávání asi třímetrové zdi josefovské nemocnice. Zalezli jsme do postranní ulice, aby na nás nebylo vidět z policejní stanice na náměstí a v místě jakéhosi dvorku…
Asi ve třetí nebo čtvrté třídě jsme při cestě ze školy domů našly s kamarádkou Nikolou raněného čmeláka. Lozil po obrubníku u školky a chyběla mu půlka křídla. Asi mu ji přesekla sekačka. Rozhodli jsme se ho zachránit a udělat si z něj domácího mazlíka ve střídavé péči. My doma nikdy zvíře…