Nechala jsem si rozřezat chodidlo a kotník, vyndat pihy a zase to zašít. „A aspoň tři dny tu nohu nenamáhejte,“ říkala doktorka. „Ano!“ Tak jsem druhý den vyrazila na urbex. Uprostřed zimy, do sněhu a mrazu, do pohraničí. Byl krásný slunečný den. Kolem silnice se na sluníčku třpytil sníh a…
Pršelo. Hodně moc pršelo. Zastavili jsme uprostřed ztichlého městečka na asi jediné cestě, která ho protínala od východu na západ – cestě, na které stály všechny domy. Ale venku nebylo ani živáčka. Bylo ještě hodně brzy ráno, sotva svítalo. A i kdyby ne, nikomu by se do toho deště nechtělo.…
Lilo jako z konve. Vlastně v tu chvíli ještě úplně ne. Pršelo. Ale byl to takový ten přijatelný, déšť, kdy prostě natáhnete kapuci nebo roztáhnete deštník a jdete. Třeba i vstříc dobrodružství. Obešla jsem zákaz vjezdu i dva přiohnuté sloupky s plastovým řetězem přes cestu. Kolem rozdrolené asfaltky to kdosi hezky vysekal. O…
V poslední době to není žádná sláva. V Polsku se nám podařilo vlézt jen do už značně zchátralého zámečku s pianem na zaskleném dvorku. Byla to nádhera, ale člověk se tam bál i kýchnout, aby na něj nepadla stěna, strop nebo okno. Ty vodou a kořínky nahlodané stěny a kapradím a trávou porostlá…
Stáli jsme na střeše léta nepoužívané teplárny a sledovaly blikající majáčky, nemilosrdně kroužící kolem jako žraloci. Neustále jsme se dohadovali, zda jedou k nám, nebo ne. Až když první policejní vůz zastavil u zavřené brány areálu, měli jsme jasno. Byli jsme tak nějak celkem v háji. S Darmonem jsme léta byli ve…
Zastavili jsme u domku, jehož větší část tvořila stodola. Zarostlou zahradou přešli kolem několika provizorně zabušených bývalých vstupů, až jsme konečně dospěli k nakupeným starým deskám a dveřím. Na jedněch z nich stálo fixou napsáno: „Nevstupovat! Urbexeři, jděte pryč!“ Kolikrát už jsme narazili na zákazy vstupu, na cedulky s označením privátního pozemku, na…
Návštěva každého koutu Země se dá využít k vyhledání nejbližší opuštěné stavby. Jakmile jsem zjistila, že Sao Tomé jich také pár má, bylo jisté, že tam musím. Nedaleko hlavního města se totiž nachází stará koloniální nemocnice, dávno už nesloužící svému účelu. Od samého začátku jsem Rubena, svého cestovního parťáka, připravovala na…
Jen co jsem spatřila ty fotky, věděla jsem, že pokud se někdy dostanu do Rumunska, musím to vidět na vlastní oči. Jen stěží jsem si dovedla představit, jak je obrovské šedorudé jezero uprostřed nádherných zelených hor ve skutečnosti děsivé. O rok později už jsme se drápali dodávkou po neupravené, štěrkové,…
Pohřebiště aut a autobusů ve švédském Båstnäsu – místo uprostřed lesů u jezera, kde nenajdete ani lidi, ani signál. Je tu jen jedna štěrková příjezdová cesta a tisícovka zrezivělých, pomalu se rozpadajících vozů. Dalo by se to tu nazvat střed ničeho. Dříve to býval autobazar. Chudší Norové sem jezdili pro…
„V sobotu máme domluvenou Lukovou, nechceš jet taky?“ přišla mi na messanger nabídka od kamaráda. „Tak jo,“ odpověděla jsem záhy. Vlastně nebylo moc nad čím přemýšlet. Už dlouho jsem se tam chtěla vrátit. Jenže mezi lidmi, co znám, už není nikdo, kdo by tam nebyl. Takže teď, když jsem na…