Asi každé dítě, které zažilo éru Harryho Pottera, a bylo mu méně než jedenáct let, si více či méně přálo, aby mu k narozeninám přišel dopis z Bradavic. I já jsem si to přála. Vzpomněla jsem si na to, když jsme u velmi prostoduchého amerického sci-fi, které nevědělo, zda je parodií na…
Moc dobře si pamatuji, jak mě pasovali na rytíře. Bylo mi asi jedenáct a dětský tábor se blížil svému konci. Nastal čas rozsouzení soutěžních týmů, který že byl během těch čtrnácti dnů lepší. A taky kdo byl jaký hráč. Jak už jsem jednou psala, nikdy jsem nepatřila mezi extra běžce,…
Taky se vám někdy stalo, že jste něco chtěli, pořád jste to odkládali a pak už nebylo co odkládat? Čtyři roky jsem jezdila do školy vlakem. Nastupovala jsem kolem šesté ráno ve Strančicích, abych před půl sedmou byla v Benešově a pohodlně si sedla do autobusu směr Vlašim. Další autobusy totiž…
Obvykle to nedělám, ale dnes udělám výjimku (jako před několika měsíci, kdy jsem psala o kamarádčině vášnivé chvilce na jachtě). Opět vám povím příběh, který se nestal mně, ale někomu jinému. Tentokrát mojí mamce. Psal se rok 1982 – září, mámě bylo šestnáct a tehdy celá rodina dostala povolenku vycestovat…
„Jižní Súdán se obává další občanské války. Boje v metropoli si vyžádaly už 272 obětí,“ hlásal titulek článku na iHned.cz. V Džubě a jejím okolí se už několik dní děly střety mezi vládními jednotkami a povstalci. Jak to tak bývá, i tentokrát se o Africe člověk dozvěděl něco jen v souvislosti s násilím.…
„V sobotu máme domluvenou Lukovou, nechceš jet taky?“ přišla mi na messanger nabídka od kamaráda. „Tak jo,“ odpověděla jsem záhy. Vlastně nebylo moc nad čím přemýšlet. Už dlouho jsem se tam chtěla vrátit. Jenže mezi lidmi, co znám, už není nikdo, kdo by tam nebyl. Takže teď, když jsem na…
Panenka Barbie, panáček Igráček, Lego, Merkur, houpací osel s třikrát přišívanýma ušima, kusová žvýkačka za korunu devadesát (následně za tři, na to už člověk často neměl). To jsou věci, které – nebo jim podobné – se asi vybaví člověku, když se řekne pojem „dětství“. Jo! To všechno, až na Igráčka,…
Jako dítě vyrůstající na letních dětských táborech nemůžu neznat stezky odvahy. Takové ty strašidelné noční průvody lesem, kdy na vás bafají převlečení vedoucí, a vy se máte bát. Je to táborový folklór… tradice. Musí si tím projít každé dítě. A každé dítě, nebo aspoň ty v mé generaci, se na to…
Od doby, kdy se náš spolubydlící odstěhoval, nemáme pračku. A tak ještě před Michalovým odjezdem do Bosny jsme naložili tašky s prádlem do auta a vyrazili ke mně Domu (Domu jako k mamince, takže velké D). Po cestě, přestože to není daleko, nás přepadl hlad. A tak jsme se rozhodli zajet k Mekáči…
Je všeobecně známé, že děti mají bezmeznou fantasii, a že ji dokážou všemožně ztvárnit. Kdo by neznal třeba známého slona v hadím břiše od Sain-Exupéryho. Pamatuji si, že jako malá jsem běžně malovala koníka, ale vždy z toho vyšla žirafa. Když jsem totiž dospěla do fáze malování krku, nevěděla jsem, jak pokračovat…