Myslím, že to bylo tak nějak naposledy, co jsme jeli do Polska na urbex. Cíleně. Nebo aspoň já. Ona totiž návštěva opuštěných míst u našeho severního slovanského souseda má svá specifika. Třeba podivné existence, které se za soumraku z ničeho nic objevují na krajnici. Nebo jízdu po polních cestách, o…
Nikdy nevíte, kam vás to zavede. Život… práce. Ale většinou to stojí za to. Už jsem natáčela kde co s kde kým. Proto když mi řekli, abych udělala reportáž z izraelských tanců, řekla jsem si, coby ne. Takže jsem si vše domluvila a vyrazila na kurz. A nejdřív jsem se zhrozila, že…
V poslední době to není žádná sláva. V Polsku se nám podařilo vlézt jen do už značně zchátralého zámečku s pianem na zaskleném dvorku. Byla to nádhera, ale člověk se tam bál i kýchnout, aby na něj nepadla stěna, strop nebo okno. Ty vodou a kořínky nahlodané stěny a kapradím a trávou porostlá…
Sestřenice se ségrou si byly věkově blíž, než já s oběma. Takže si hodně hrávaly spolu. Zatímco my bydleli v bytovce, teta se strýcem a sestřenicí žili v rodinném vícegeneračním domě s dědou a babičkou a hlavně se zahradou. Byl to starý dům. Tedy jsou i starší, ale tím označením teď myslím takový ten…
Stáli jsme na střeše léta nepoužívané teplárny a sledovaly blikající majáčky, nemilosrdně kroužící kolem jako žraloci. Neustále jsme se dohadovali, zda jedou k nám, nebo ne. Až když první policejní vůz zastavil u zavřené brány areálu, měli jsme jasno. Byli jsme tak nějak celkem v háji. S Darmonem jsme léta byli ve…
Zastavili jsme u domku, jehož větší část tvořila stodola. Zarostlou zahradou přešli kolem několika provizorně zabušených bývalých vstupů, až jsme konečně dospěli k nakupeným starým deskám a dveřím. Na jedněch z nich stálo fixou napsáno: „Nevstupovat! Urbexeři, jděte pryč!“ Kolikrát už jsme narazili na zákazy vstupu, na cedulky s označením privátního pozemku, na…
Zbýval poslední týden a plánů bylo tolik. Například podívat se do Staré Fadamy. Jenže číslo na zaručeného průvodce, který by nás slumem i skládkou elektroodpadu, přezdívané Sodoma Gomora, provedl, nefungovalo. A nikdo nevěděl, jak nám pomoct. Hlavně všichni nezapomněli věnovat nám zděšený pohled a radu: „Hlavně tam nechoďte sami!“ Nešli…
Návštěva každého koutu Země se dá využít k vyhledání nejbližší opuštěné stavby. Jakmile jsem zjistila, že Sao Tomé jich také pár má, bylo jisté, že tam musím. Nedaleko hlavního města se totiž nachází stará koloniální nemocnice, dávno už nesloužící svému účelu. Od samého začátku jsem Rubena, svého cestovního parťáka, připravovala na…
Ztratili jsme peněženku! Respektive, Ruben ztratil peněženku! Jako obvykle jsme si ráno chytly žlutý dodávko-bus a tetelili se blahem, jak konečně jedeme na čas. Jenže jak jsme uvolňovali místo přibývajícím cestujícím, peněženka se z Rubenových nohou odporoučela k zemi. Přišli jsme na to náhodou. Anders si chtěl vyměnit poslední eura za místní…
Vážně jsme chtěli každý den dodržet plán, vymyšlený předchozího večera. Opravdu jsme se chtěli řídit nějakým časovým rozvrhem. A skutečně nám to moc nešlo. Po čtyřech měsících v Ghaně jsme přivykli GMT (Ghana May be Time) a na Sao Tomé se naše relaxační tempo ještě zdokonalilo. Afrika vás naučí nespěchat. Protože…