Jak málo stačí, aby si člověk uvědomil, co všechno má. Dnes. Tady, v Čechách. Kde si vlastně můžeme dělat, co chceme, kdy chceme. Protože žijeme v docela svobodné zemi a docela svobodné době, vykoupené obětmi dvou šílených válek a dvou odporných režimů. Bylo léto, na našem výletě po Srbsku, Bulharsku a Rumunsku…
A pamatuju si to jako dodnes! Jen co jsem z dárku sundala pěkný modrý balící papír, vykoukla na mě krabice s obrázkem elektronického foto-rámečku. „Chtěla jsi ho? Nechtěla, viď?“ řekla nejistě mamka. „Ale je super,“ zalhala jsem, protože jsem si v duchu říkala: „K čemu mi to sakra bude?!“ Tenkrát…
Děti jsou od přírody zvědavé, učitelé upjatí… a někteří spolužáci zlomyslní. Na základce jsem nepatřila ani mezi oblíbence ani mezi zatracence. Ale zatímco k té první kategorii jsem se ani nikdy nepřiblížila, do společnosti těch druhých se mi podařilo pár krát na kratičkou chvíli zapadnout. Například když jsme ve druhé třídě…
Ty veselé nebo zajímavé věci člověk často zažije na cestách. Nemyslím teď poznávání cizích krajů a lidí, ale obyčejnou dopravu, nejlépe hromadného typu. Třeba takové vlaky jsou na zážitky a dech beroucí setkávání ideální. Ale i pokud vám nezbývá čas na nic, než cesty do práce a z práce, nemusíte smutnit.…
Zase jsme jednou byli v cizině. Mířili jsme za v zátoce opuštěnou lodí, kterou ale pár měsíců před naším příjezdem odtáhli neznámo kam, a nám po ní zbyl jen mastný flek. A to doslova! Stali jsme na skále nad vším tím neštěstím a tak nějak nevěděli, jestli se smát nebo brečet. Tak…
Postáváme na parkovišti někde v Německu a vychutnáváme si zjevně poslední pauzu za světla při cestě domů. Dojídáme zbytky dobrůtek, co jsme si na víkendový urbex připravili, a asi všichni už se těšíme do vlastních postelí. Jenže místo toho, abychom začali bilancovat nad podařenými i nepodařenými okamžiky uplynulých dní, sledujeme neobvyklý…
Vybuchla další bomba mediálního přehršle na téma Zeman není dobrý prezident! Nestihl pohřeb, udělal tam faux pas a ještě se vymlouvá div ne na krupobití a tornádo kdesi nad Moravou. A taky nepovolil pódium před Pražským hradem, kde by mohl řečnit duchovní osobnost Dalajláma. Co se týče Zemana v roli prezidenta,…
Asi každé dítě, které zažilo éru Harryho Pottera, a bylo mu méně než jedenáct let, si více či méně přálo, aby mu k narozeninám přišel dopis z Bradavic. I já jsem si to přála. Vzpomněla jsem si na to, když jsme u velmi prostoduchého amerického sci-fi, které nevědělo, zda je parodií na…
Malost a bezvýznamnost. To je asi ten hlavní pocit, co uvnitř těch kolosů převládá. Obklopeni horou betonu a železa si připadáte tak zranitelní a droboučcí. Na druhou stranu fascinace. Jako když v gotice vstoupil obyčejný smrtelník do katedrály a v němém úžasu civěl na žebroví klenby nad sebou. Mohl jen obdivovat okázalost…
„Bulhaři neradi vzpomínají na minulou dobu. Vzpomínají na hezké věci a to socialismus nebyl. A taky jsou z tý minulosti hodně frustrovaný. Já tam třeba dodnes nenarazil na muzeum komunismu. Ve Varně mají třeba Retro Muzeum, kde je pod nápisem malým písmem uvedeno: 1945 – 1989. Ale jinak je to pořád…