Dostaňte se někam v Nelspruitu. A pak se dostaňte do Kaapschehoopu. Nelspruit (který se už nejmenuje Nelsprit, ale Mbombela, ale nikdo mu neřekne jinak, než Nelspruit) jsem neměla ráda už od chvíle, kdy jsme tam vylezli z kumbi. Nefunguje tam pořádně hromadná doprava, už vůbec ne uber a taxikáři mají své…
Jako malá, školkou povinná, jsem si myslela, že Praha je samostatný stát. Zkrátka mi nešlo na rozum, proč se lidem tam říká Pražáci a ne Češi. Odůvodnila jsem si to tím, že to musí být jiný stát než to, kde jsem žila já, maminka, tatínek a sestřička. Malé dítě si…
Plánovali jsme odjet ve čtyřech na týden do Itálie. Navštívit několik opuštěných baráků, vykoupat se v moři, podívat se na nějakou tamní pamětihodnost, zajít si na nějakou mňamku a celkově to pojmout prostě jako dovolenou – žádnou extra honbu za urbexem. Na to už jsme asi moc staří. Tedy pořád jsme…
Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…
Jako vždy jsem ráno vstala, udělala všechny ty věci, co se ráno dělají, políbila ještě spícího Michala a šla do práce. Nedostala jsem se ale dál, než na roh baráku, když mě překvapila dvojice policistů na silnici. Tedy, ne, že by mě překvapila jejich přítomnost. Poměrně často je ráno vídám…
Pondělky nejsou špatné. Nebo aspoň ty moje. Mezi ranní francouzštinou a odpolední prací mám takovou mezírku, kdy si můžu běhat po rozhovorech. A tak pracovní týden nezřídka zahajuju malými výlety na místa, kde jsem třeba ještě nikdy nebyla – Dolní Chabry, Hydrologický ústav, Přírodovědecké muzeum Národního Muzea v Horních Počernicích nebo…
Vážně jsme chtěli každý den dodržet plán, vymyšlený předchozího večera. Opravdu jsme se chtěli řídit nějakým časovým rozvrhem. A skutečně nám to moc nešlo. Po čtyřech měsících v Ghaně jsme přivykli GMT (Ghana May be Time) a na Sao Tomé se naše relaxační tempo ještě zdokonalilo. Afrika vás naučí nespěchat. Protože…
Zlomila jsem si ukazováček na pravé noze. Prostě jsem v pátek šla po chodníku a nevšimla si kostky, kterou dlaždič nepoložil naležato, ale nastojato. A jelikož jsem se stále ještě nenaučila chodit dost poafricku, tedy hooodně pomalu, nabrala jsem miniaturní překážku poměrně velkou rychlostí. No, myslela jsem, že se bolestí…
Postáváme na parkovišti někde v Německu a vychutnáváme si zjevně poslední pauzu za světla při cestě domů. Dojídáme zbytky dobrůtek, co jsme si na víkendový urbex připravili, a asi všichni už se těšíme do vlastních postelí. Jenže místo toho, abychom začali bilancovat nad podařenými i nepodařenými okamžiky uplynulých dní, sledujeme neobvyklý…
Malost a bezvýznamnost. To je asi ten hlavní pocit, co uvnitř těch kolosů převládá. Obklopeni horou betonu a železa si připadáte tak zranitelní a droboučcí. Na druhou stranu fascinace. Jako když v gotice vstoupil obyčejný smrtelník do katedrály a v němém úžasu civěl na žebroví klenby nad sebou. Mohl jen obdivovat okázalost…