Některé věci mají zajímavou až možná neuvěřitelnou dohru. Období Vánoc je plné podivných úkazů a existencí, které se nějak tou dobou vyrojí a dávají o sobě vědět. Vzhledem k tomu, kolik lidí se v té době vyskytuje v ulicích, mám pocit, že se snad množí dělením. Tím spíš pak není…
Patřím mezi tvory, kteří se raději v poslední noc roku drží doma. Nebudu psát proč. Teď ne. Třeba někdy jindy, v jiné povídce. Zkrátka je mi na Silvestra milejší samota u krbu, než bujaré veselí. Protože v telce dávají jako již tradičně úplný kulový, je jediným zpestřením barevné ohňostrojové představení…
Lidi na sebe hrozně nadávají. A když se podíváte na některé druhy televizních zpráv, vyslechnete si něčí myšlenky či výroky a projedete třeba i statusy určitých lidí na sociálních sítích, napadne vás, že lidstvo prostě musí vymřít. K takové myšlence docházím poměrně často. A v době před Vánocemi 2014 to bylo čím…
Michal nemá rád Vánoce. Nemá rád žádné globální svátky. Vlastně toho nemá rád spoustu. Ale na Vánoce zaručeně nadává nejvíc. Proto bylo vážně divné, když ke mně pár dní před Vánoci přišel a na ulici kousek od Náměstí Míru mi sdělil: „Úplně na mě dýchla vánoční atmosféra!“ „Jo?!“ „No, leje,…
Ty veselé nebo zajímavé věci člověk často zažije na cestách. Nemyslím teď poznávání cizích krajů a lidí, ale obyčejnou dopravu, nejlépe hromadného typu. Třeba takové vlaky jsou na zážitky a dech beroucí setkávání ideální. Ale i pokud vám nezbývá čas na nic, než cesty do práce a z práce, nemusíte smutnit.…
Zase jsme jednou byli v cizině. Mířili jsme za v zátoce opuštěnou lodí, kterou ale pár měsíců před naším příjezdem odtáhli neznámo kam, a nám po ní zbyl jen mastný flek. A to doslova! Stali jsme na skále nad vším tím neštěstím a tak nějak nevěděli, jestli se smát nebo brečet. Tak…
Asi každé dítě, které zažilo éru Harryho Pottera, a bylo mu méně než jedenáct let, si více či méně přálo, aby mu k narozeninám přišel dopis z Bradavic. I já jsem si to přála. Vzpomněla jsem si na to, když jsme u velmi prostoduchého amerického sci-fi, které nevědělo, zda je parodií na…
Moc dobře si pamatuji, jak mě pasovali na rytíře. Bylo mi asi jedenáct a dětský tábor se blížil svému konci. Nastal čas rozsouzení soutěžních týmů, který že byl během těch čtrnácti dnů lepší. A taky kdo byl jaký hráč. Jak už jsem jednou psala, nikdy jsem nepatřila mezi extra běžce,…
Taky se vám někdy stalo, že jste něco chtěli, pořád jste to odkládali a pak už nebylo co odkládat? Čtyři roky jsem jezdila do školy vlakem. Nastupovala jsem kolem šesté ráno ve Strančicích, abych před půl sedmou byla v Benešově a pohodlně si sedla do autobusu směr Vlašim. Další autobusy totiž…
Obvykle to nedělám, ale dnes udělám výjimku (jako před několika měsíci, kdy jsem psala o kamarádčině vášnivé chvilce na jachtě). Opět vám povím příběh, který se nestal mně, ale někomu jinému. Tentokrát mojí mamce. Psal se rok 1982 – září, mámě bylo šestnáct a tehdy celá rodina dostala povolenku vycestovat…