Senegal: O kajaku, kole a chviličce

„Jestli chcete na kajak, tak musíte být v 9:30 v Oussouye,“ řekl mi muž do telefonu. Zapisovala jsem si čas na barevný kluzký letáček a snažila se mrkáním rozehnat slzy, přes které jsem stěží před chvílí přečetla telefonní číslo. Ne, nerozbrečel mě požadavek na včasný příjezd do Oussouye, které leží od Ziguinchoru…

Continue reading

Senegal: Běloch i GPS vědí kulový

Co může běloch vědět o africkém místopisu? S telefonem a zapnutými mapami v ruce? Ano! Úplné nic. Už jsem v Africe dlouho nebyla a tak jsem zapomněla, že s doputováním pod cca třicátou rovnoběžku severní šířky, zmizí z informačních popisů ulice i místa popisná. A nahradí je instrukce pracující se strategickými body. „Otoč se zády…

Continue reading

TMB: O drobném Pascalovi v obrovských horách

Jsou lidé, o kterých si na první dobrou řeknete: „Ty bláho, co to zase je?“ V hlavě si k nim přiřadíte nálepku tydýt, blázen, mimoň. Nejsou to lidé na první dojem nebezpeční, zlí, nepřátelští, šílení, ale prostě něčím zvláštní. Přesně takový byl Pascal! Těžko říct, jestli jsme ho viděli už…

Continue reading

TMB: O bagetách, bouřích, Francouzech, Němcích a italských autobusácích

Víte, jak poznáte Francouze na treku? Usmívá se a trčí mu z batohu bageta. Vážně, to není vtip! Viděla jsem bagetu trčet z báglu, z postranní síťky na pití i zastrčenou v zarolované karimatce. Kdyby bylo na světě víc lidí jako Francouzů na treku, věřte, že by na něm bylo hned krásněji. „Buď víc…

Continue reading

TMB: Jak jsem (ne)šla sama a jak není cesta, jako cesta

Tour du Mont Blanc vám nelže. Nevede vás první desítky kilometrů po rovince a nedává vám tak dojem, že jste jen vyrazili na nákup, nebo na promenádu. Ať se rozhodnete jít tradičně proti směru hodinových ručiček, nebo po směru, donutí vás skoro vypustit duši už hned na začátku. Dešťové mraky…

Continue reading

TMB: Jak jsem vyrazila a jak se z chat stal stan

„A není to nebezpečný, že ne?!“ zeptala se máma. Ptá se mě tak před každou cestou, ať už jedu do Ghany nebo do Slavkovského lesa. I tentokrát se zeptala. „Není. Je to jeden z nejznámějších treků v Evropě, je dobře zajištěnej. Navíc prý vůbec není tak těžkej (Kateřino, ach ty…

Continue reading

Jak jsme jeli fotit a nakonec zachraňovali sernu

Myslím, že to bylo tak nějak naposledy, co jsme jeli do Polska na urbex. Cíleně. Nebo aspoň já. Ona totiž návštěva opuštěných míst u našeho severního slovanského souseda má svá specifika. Třeba podivné existence, které se za soumraku z ničeho nic objevují na krajnici. Nebo jízdu po polních cestách, o…

Continue reading