TMB: O drobném Pascalovi v obrovských horách

Jsou lidé, o kterých si na první dobrou řeknete: „Ty bláho, co to zase je?“ V hlavě si k nim přiřadíte nálepku tydýt, blázen, mimoň. Nejsou to lidé na první dojem nebezpeční, zlí, nepřátelští, šílení, ale prostě něčím zvláštní. Přesně takový byl Pascal! Těžko říct, jestli jsme ho viděli už…

Continue reading

TMB: O bagetách, bouřích, Francouzech, Němcích a italských autobusácích

Víte, jak poznáte Francouze na treku? Usmívá se a trčí mu z batohu bageta. Vážně, to není vtip! Viděla jsem bagetu trčet z báglu, z postranní síťky na pití i zastrčenou v zarolované karimatce. Kdyby bylo na světě víc lidí jako Francouzů na treku, věřte, že by na něm bylo hned krásněji. „Buď víc…

Continue reading

TMB: Jak jsem (ne)šla sama a jak není cesta, jako cesta

Tour du Mont Blanc vám nelže. Nevede vás první desítky kilometrů po rovince a nedává vám tak dojem, že jste jen vyrazili na nákup, nebo na promenádu. Ať se rozhodnete jít tradičně proti směru hodinových ručiček, nebo po směru, donutí vás skoro vypustit duši už hned na začátku. Dešťové mraky…

Continue reading

TMB: Jak jsem vyrazila a jak se z chat stal stan

„A není to nebezpečný, že ne?!“ zeptala se máma. Ptá se mě tak před každou cestou, ať už jedu do Ghany nebo do Slavkovského lesa. I tentokrát se zeptala. „Není. Je to jeden z nejznámějších treků v Evropě, je dobře zajištěnej. Navíc prý vůbec není tak těžkej (Kateřino, ach ty…

Continue reading

Úprk do lesa: O třech sudičkách a dlouhé cestě

Největší výhoda cestování na koloběžce s krosnou na zádech je ta, že vypadáte jako totální lúzr. Jste splavení, možná i spálení, špinaví, máte na zádech obří bágl a jedete na něčem, co ani nemá pedály. Když vypadáte jako lúzr… a jste holka… lidi na vás reagují většinou dobře. Ano, setkáte…

Continue reading

Úprk do lesa: Co mu předcházelo

V posledních letech vždycky v jednu chvíli dospěju do stavu, ze kterého pro mě vedou jen dvě cesty. Zaprvé, můžu si jít lehnout do lesa a čekat, jestli mě něco milosrdně zakousne (neověřeno). Zadruhé, můžu si zbaběle koupit letenky a prchnout to rozdýchat pryč (ověřeno). Tahle chvíle nastává zpravidla někdy…

Continue reading

Lotyšsko: O samotářském cestování a duze

Cestovat sám má mnoho výhod. Kupříkladu jste absolutním pánem svého času a programu. Nemusíte se na nikoho ohlížet, na nikoho čekat, nikomu se přizpůsobovat. Nikdo vás nezdržuje dlouhou snídaní, nikomu se nechce pořád na záchod nebo naopak neprudí, že vám se chce. Když chcete jít brzy spát, jdete. Když chcete…

Continue reading

Estonsko: O majáku, který se naklání, krajáncích a cestovatelském štěstí

Sejdou se dva Češi a Slovák! Tohle není začátek vtipu. To se prostě tak stane… v Estonsku. Ostrov Saaremaa považuju za jeden z konců světa. Placka v moři, kde pořád prší a fouká vítr. Proč tedy na něj jet? Protože je na něm maják. A ne jen tak ledajaký. Majáky mám ráda…

Continue reading

Estonsko: Navštívit Patarei a projít se po Linnahall

Ani nevím, kolik let jsem si říkala, že pojedu do Estonska. Až jsem konečně dostála svého slova. Jen co jsem vylezla z autobusu v Tallinnu, pádila jsem na opačný konec města – tam, kde začíná Tallinnský záliv. Právě tam stojí místo, kvůli kterému jsme kdysi plánovali dovolenou v dodávce v pobaltských zemích. Jenže z toho…

Continue reading

Estonsko: O tallinnských sklepech a Haškovi

Zrovna přestávalo pršet. Ale i když bylo sotva pět hodin, na celé město padlo šero, jako by se každou chvílí mělo začít stmívat. „Odkud jste?“ zeptal se nás starší muž a potáhl z cigarety. „Suomi,“ odpověděl postarší pár. Já stála kousek stranou a snažila se vyfotit kamenný dvorek. Dala jsem obličej…

Continue reading