Úprk do lesa: O třech sudičkách a dlouhé cestě

Největší výhoda cestování na koloběžce s krosnou na zádech je ta, že vypadáte jako totální lúzr. Jste splavení, možná i spálení, špinaví, máte na zádech obří bágl a jedete na něčem, co ani nemá pedály. Když vypadáte jako lúzr… a jste holka… lidi na vás reagují většinou dobře. Ano, setkáte…

Continue reading

Estonsko: O tallinnských sklepech a Haškovi

Zrovna přestávalo pršet. Ale i když bylo sotva pět hodin, na celé město padlo šero, jako by se každou chvílí mělo začít stmívat. „Odkud jste?“ zeptal se nás starší muž a potáhl z cigarety. „Suomi,“ odpověděl postarší pár. Já stála kousek stranou a snažila se vyfotit kamenný dvorek. Dala jsem obličej…

Continue reading

Světýlko za každou duši

Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…

Continue reading

Za plotem Rus

Patřím mezi tvory, kteří se raději v poslední noc roku drží doma. Nebudu psát proč. Teď ne. Třeba někdy jindy, v jiné povídce. Zkrátka je mi na Silvestra milejší samota u krbu, než bujaré veselí. Protože v telce dávají jako již tradičně úplný kulový, je jediným zpestřením barevné ohňostrojové představení…

Continue reading

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo

Lidi na sebe hrozně nadávají. A když se podíváte na některé druhy televizních zpráv, vyslechnete si něčí myšlenky či výroky a projedete třeba i statusy určitých lidí na sociálních sítích, napadne vás, že lidstvo prostě musí vymřít. K takové myšlence docházím poměrně často. A v době před Vánocemi 2014 to bylo čím…

Continue reading