Jak jsem byla poprvé v Bohnicích

Pondělky nejsou špatné. Nebo aspoň ty moje. Mezi ranní francouzštinou a odpolední prací mám takovou mezírku, kdy si můžu běhat po rozhovorech. A tak pracovní týden nezřídka zahajuju malými výlety na místa, kde jsem třeba ještě nikdy nebyla – Dolní Chabry, Hydrologický ústav, Přírodovědecké muzeum Národního Muzea v Horních Počernicích nebo…

Continue reading

O supech, mikrofonis auditis a neviditelnóze

Jak to tak bývá, když člověk zapomene důvody nějakého dřívějšího rozhodnutí, často začne po určité době přemýšlet, zda by nebylo dobré to zase zkusit. Tohle se mi stává poměrně často. Vždy, když jsem druhý den po akci uklízela v pronajatých prostorách, zapřísahala jsem se, že už nikdy nic pořádat nebudu (a…

Continue reading

Naháč a ořechy, aneb co člověk zažije jen na hotelové recepci

Občasná brigáda hotelové recepční měla něco do sebe. Pokud někdo z vás se kdy k takové práci nachomýtl, dá mi za pravdu, že se během takové služby dá zažít nejedna nevídaná událost. Zvlášť, když máte po chodbách a dalších veřejných prostorách rozmístěné kamery a tak si noční službu můžete zkrátit sledováním nevšedního…

Continue reading