Lotyšsko: O samotářském cestování a duze

Cestovat sám má mnoho výhod. Kupříkladu jste absolutním pánem svého času a programu. Nemusíte se na nikoho ohlížet, na nikoho čekat, nikomu se přizpůsobovat. Nikdo vás nezdržuje dlouhou snídaní, nikomu se nechce pořád na záchod nebo naopak neprudí, že vám se chce. Když chcete jít brzy spát, jdete. Když chcete…

Continue reading

Estonsko: O majáku, který se naklání, krajáncích a cestovatelském štěstí

Sejdou se dva Češi a Slovák! Tohle není začátek vtipu. To se prostě tak stane… v Estonsku. Ostrov Saaremaa považuju za jeden z konců světa. Placka v moři, kde pořád prší a fouká vítr. Proč tedy na něj jet? Protože je na něm maják. A ne jen tak ledajaký. Majáky mám ráda…

Continue reading

Estonsko: Navštívit Patarei a projít se po Linnahall

Ani nevím, kolik let jsem si říkala, že pojedu do Estonska. Až jsem konečně dostála svého slova. Jen co jsem vylezla z autobusu v Tallinnu, pádila jsem na opačný konec města – tam, kde začíná Tallinnský záliv. Právě tam stojí místo, kvůli kterému jsme kdysi plánovali dovolenou v dodávce v pobaltských zemích. Jenže z toho…

Continue reading

Estonsko: O tallinnských sklepech a Haškovi

Zrovna přestávalo pršet. Ale i když bylo sotva pět hodin, na celé město padlo šero, jako by se každou chvílí mělo začít stmívat. „Odkud jste?“ zeptal se nás starší muž a potáhl z cigarety. „Suomi,“ odpověděl postarší pár. Já stála kousek stranou a snažila se vyfotit kamenný dvorek. Dala jsem obličej…

Continue reading

Jihoafrická republika: Jak odpustit Českým drahám aneb cesta do „PE“

„Čas od času se vydal na trh, aby něco ze svých výtvorů prodal. Pokaždé, když potřeboval peníze, jel autobusem, nebo si zavolal taxík z Borlänge. Vlakům se zásadně vyhýbal, jelikož CIA a Švédské dráhy jsou, jak známo, jedna ruka,“ píše Jonas Jonasson v Analfabetce. No, zajímalo by mě, s kým jsou jedna…

Continue reading

Jihoafrická republika: Buddy, co jel původně jinam, a místo divokých koní

Dostaňte se někam v Nelspruitu. A pak se dostaňte do Kaapschehoopu. Nelspruit (který se už nejmenuje Nelsprit, ale Mbombela, ale nikdo mu neřekne jinak, než Nelspruit) jsem neměla ráda už od chvíle, kdy jsme tam vylezli z kumbi. Nefunguje tam pořádně hromadná doprava, už vůbec ne uber a taxikáři mají své…

Continue reading

Belgie: O Bruselském polojasnu a hodných Indech

Plánovali jsme odjet ve čtyřech na týden do Itálie. Navštívit několik opuštěných baráků, vykoupat se v moři, podívat se na nějakou tamní pamětihodnost, zajít si na nějakou mňamku a celkově to pojmout prostě jako dovolenou – žádnou extra honbu za urbexem. Na to už jsme asi moc staří. Tedy pořád jsme…

Continue reading

Světýlko za každou duši

Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…

Continue reading