Belgie: O Bruselském polojasnu a hodných Indech

Plánovali jsme odjet ve čtyřech na týden do Itálie. Navštívit několik opuštěných baráků, vykoupat se v moři, podívat se na nějakou tamní pamětihodnost, zajít si na nějakou mňamku a celkově to pojmout prostě jako dovolenou – žádnou extra honbu za urbexem. Na to už jsme asi moc staří. Tedy pořád jsme…

Continue reading

Světýlko za každou duši

Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…

Continue reading

Jak jsem byla poprvé v Bohnicích

Pondělky nejsou špatné. Nebo aspoň ty moje. Mezi ranní francouzštinou a odpolední prací mám takovou mezírku, kdy si můžu běhat po rozhovorech. A tak pracovní týden nezřídka zahajuju malými výlety na místa, kde jsem třeba ještě nikdy nebyla – Dolní Chabry, Hydrologický ústav, Přírodovědecké muzeum Národního Muzea v Horních Počernicích nebo…

Continue reading

São Tomé: Pevnost, kolonizátoři, guvernéři a Belgičan

Vážně jsme chtěli každý den dodržet plán, vymyšlený předchozího večera. Opravdu jsme se chtěli řídit nějakým časovým rozvrhem. A skutečně nám to moc nešlo. Po čtyřech měsících v Ghaně jsme přivykli GMT (Ghana May be Time) a na Sao Tomé se naše relaxační tempo ještě zdokonalilo. Afrika vás naučí nespěchat. Protože…

Continue reading

Ghana: Chodníky a výlet do Shai Hills

Zlomila jsem si ukazováček na pravé noze. Prostě jsem v pátek šla po chodníku a nevšimla si kostky, kterou dlaždič nepoložil naležato, ale nastojato. A jelikož jsem se stále ještě nenaučila chodit dost po africku, tedy hooodně pomalu, nabrala jsem miniaturní překážku poměrně velkou rychlostí. No, myslela jsem, že se bolestí…

Continue reading

O oranžových jednorožcích, bílém prášku a zlodějích kovů

Postáváme na parkovišti někde v Německu a vychutnáváme si zjevně poslední pauzu za světla při cestě domů. Dojídáme zbytky dobrůtek, co jsme si na víkendový urbex připravili, a asi všichni už se těšíme do vlastních postelí. Jenže místo toho, abychom začali bilancovat nad podařenými i nepodařenými okamžiky uplynulých dní, sledujeme neobvyklý…

Continue reading

Bulharsko: Mříže, veřejné záchody a Blaničtí rytíři, aneb bulharské památníky III.

Malost a bezvýznamnost. To je asi ten hlavní pocit, co uvnitř těch kolosů převládá. Obklopeni horou betonu a železa si připadáte tak zranitelní a droboučcí. Na druhou stranu fascinace. Jako když v gotice vstoupil obyčejný smrtelník do katedrály a v němém úžasu civěl na žebroví klenby nad sebou. Mohl jen obdivovat okázalost…

Continue reading

Bulharsko: Prohraná bitva, vyhraný průsmyk a hnůj, aneb bulharské památníky II.

„Bulhaři neradi vzpomínají na minulou dobu. Vzpomínají na hezké věci a to socialismus nebyl. A taky jsou z tý minulosti hodně frustrovaný. Já tam třeba dodnes nenarazil na muzeum komunismu. Ve Varně mají třeba Retro Muzeum, kde je pod nápisem malým písmem uvedeno: 1945 – 1989. Ale jinak je to pořád…

Continue reading