S nahrávadlem jste hned podezřelí. Tedy, ne že by někoho upoutala ta mašinka (jó vindšus, to je jiná, zvlášť když vypadá jak kožíšek a všem připomíná bobra), ale to množství baterek. „To je váš batoh?“ Otřel ho zvenčí i zevnitř papírkem. „Na copak to je?“ zeptala jsem se pána z letištní kontroly.…
Víte, jak poznáte Francouze na treku? Usmívá se a trčí mu z batohu bageta. Vážně, to není vtip! Viděla jsem bagetu trčet z báglu, z postranní síťky na pití i zastrčenou v zarolované karimatce. Kdyby bylo na světě víc lidí jako Francouzů na treku, věřte, že by na něm bylo hned krásněji. „Buď víc…
Tour du Mont Blanc vám nelže. Nevede vás první desítky kilometrů po rovince a nedává vám tak dojem, že jste jen vyrazili na nákup, nebo na promenádu. Ať se rozhodnete jít tradičně proti směru hodinových ručiček, nebo po směru, donutí vás skoro vypustit duši už hned na začátku. Dešťové mraky…
„A není to nebezpečný, že ne?!“ zeptala se máma. Ptá se mě tak před každou cestou, ať už jedu do Ghany nebo do Slavkovského lesa. I tentokrát se zeptala. „Není. Je to jeden z nejznámějších treků v Evropě, je dobře zajištěnej. Navíc prý vůbec není tak těžkej (Kateřino, ach ty…
Největší výhoda cestování na koloběžce s krosnou na zádech je ta, že vypadáte jako totální lúzr. Jste splavení, možná i spálení, špinaví, máte na zádech obří bágl a jedete na něčem, co ani nemá pedály. Když vypadáte jako lúzr… a jste holka… lidi na vás reagují většinou dobře. Ano, setkáte…
Cestovat sám má mnoho výhod. Kupříkladu jste absolutním pánem svého času a programu. Nemusíte se na nikoho ohlížet, na nikoho čekat, nikomu se přizpůsobovat. Nikdo vás nezdržuje dlouhou snídaní, nikomu se nechce pořád na záchod nebo naopak neprudí, že vám se chce. Když chcete jít brzy spát, jdete. Když chcete…
Sejdou se dva Češi a Slovák! Tohle není začátek vtipu. To se prostě tak stane… v Estonsku. Ostrov Saaremaa považuju za jeden z konců světa. Placka v moři, kde pořád prší a fouká vítr. Proč tedy na něj jet? Protože je na něm maják. A ne jen tak ledajaký. Majáky mám ráda…
Ani nevím, kolik let jsem si říkala, že pojedu do Estonska. Až jsem konečně dostála svého slova. Jen co jsem vylezla z autobusu v Tallinnu, pádila jsem na opačný konec města – tam, kde začíná Tallinnský záliv. Právě tam stojí místo, kvůli kterému jsme kdysi plánovali dovolenou v dodávce v pobaltských zemích. Jenže z toho…
Zrovna přestávalo pršet. Ale i když bylo sotva pět hodin, na celé město padlo šero, jako by se každou chvílí mělo začít stmívat. „Odkud jste?“ zeptal se nás starší muž a potáhl z cigarety. „Suomi,“ odpověděl postarší pár. Já stála kousek stranou a snažila se vyfotit kamenný dvorek. Dala jsem obličej…
„Čas od času se vydal na trh, aby něco ze svých výtvorů prodal. Pokaždé, když potřeboval peníze, jel autobusem, nebo si zavolal taxík z Borlänge. Vlakům se zásadně vyhýbal, jelikož CIA a Švédské dráhy jsou, jak známo, jedna ruka,“ píše Jonas Jonasson v Analfabetce. No, zajímalo by mě, s kým jsou jedna…