Lilo jako z konve. Vlastně v tu chvíli ještě úplně ne. Pršelo. Ale byl to takový ten přijatelný, déšť, kdy prostě natáhnete kapuci nebo roztáhnete deštník a jdete. Třeba i vstříc dobrodružství. Obešla jsem zákaz vjezdu i dva přiohnuté sloupky s plastovým řetězem přes cestu. Kolem rozdrolené asfaltky to kdosi hezky vysekal.…
Daly jsme Cape Coast ještě jednu šanci. V sobotu brzo ráno jsme vyrazily v česko-švédsko-kanadském složení z ish na Okplonglo a z Okplongla trotrem na zastávku Kadish. Chytit trotro do Cape Coast nebo Takoradi není těžké. Takže sázka do loterie je to jen v případě vašich spolucestujících a nákladu. Nám tentokrát za zády přistál pytel…
I v Africe mají státní svátky. Například na 6. března připadá Indipendence Day. A Indipendence Day letos vycházelo na pondělí. Ideální příležitost pro nějaký náročnější výlet. Původně jsme chtěly jet do Cape Coast a Národního parku Kakum. Jenže protože to byl organizovaný jednodenní výlet za hodně peněz (protože jsme bílé, přestože…
Předem se omlouvám za trochu klamavý titulek. Se sexem tady nemám žádné zkušenosti a ani nechci mít. Kdo by chtěl provozovat jakoukoliv tělesně namáhavou činnost ve více než třiceti stupních a šedesáti až osmdesáti procentní vlhkosti vzduchu? Já tedy ne! Je pravda, že Ghana je tropický ráj. Nabízí dobrodružství, moře…
Některé věci mají zajímavou až možná neuvěřitelnou dohru. Období Vánoc je plné podivných úkazů a existencí, které se nějak tou dobou vyrojí a dávají o sobě vědět. Vzhledem k tomu, kolik lidí se v té době vyskytuje v ulicích, mám pocit, že se snad množí dělením. Tím spíš pak není…
Někdy člověka může záliba zavést i na místo, se kterým je nějakým zvláštním způsobem spjatý. Kde může tušit stopy své vlastní minulosti, historie. Válkou zničený hotel Kupari v Chorvatsku bylo jedno z prvních opuštěných míst v zahraničí, které jsem si zapsala do sešítku míst, která určitě jednou musím vidět. Jenže jsem tehdy sotva…
Postáváme na parkovišti někde v Německu a vychutnáváme si zjevně poslední pauzu za světla při cestě domů. Dojídáme zbytky dobrůtek, co jsme si na víkendový urbex připravili, a asi všichni už se těšíme do vlastních postelí. Jenže místo toho, abychom začali bilancovat nad podařenými i nepodařenými okamžiky uplynulých dní, sledujeme neobvyklý…
Asi každé dítě, které zažilo éru Harryho Pottera, a bylo mu méně než jedenáct let, si více či méně přálo, aby mu k narozeninám přišel dopis z Bradavic. I já jsem si to přála. Vzpomněla jsem si na to, když jsme u velmi prostoduchého amerického sci-fi, které nevědělo, zda je parodií na…
Taky se vám někdy stalo, že jste něco chtěli, pořád jste to odkládali a pak už nebylo co odkládat? Čtyři roky jsem jezdila do školy vlakem. Nastupovala jsem kolem šesté ráno ve Strančicích, abych před půl sedmou byla v Benešově a pohodlně si sedla do autobusu směr Vlašim. Další autobusy totiž…
Vím! Říkám, že to už nedělám. Že nechodím na urbex sama. A přesto je to tu zas. Co mi taky jiného zbývá. Jsem sama v cizí zemi, daleko od domova a přede mnou stojí už léta opuštěná nemocnice. Není tu nikdo, kdo by šel se mnou. Přes přistavenou židličku lezu do…