Belgie: O Bruselském polojasnu a hodných Indech

Plánovali jsme odjet ve čtyřech na týden do Itálie. Navštívit několik opuštěných baráků, vykoupat se v moři, podívat se na nějakou tamní pamětihodnost, zajít si na nějakou mňamku a celkově to pojmout prostě jako dovolenou – žádnou extra honbu za urbexem. Na to už jsme asi moc staří. Tedy pořád jsme…

Continue reading

Potemnělé „sídlo světla“ aneb těžkosti návratů

Pršelo. Hodně moc pršelo. Zastavili jsme uprostřed ztichlého městečka na asi jediné cestě, která ho protínala od východu na západ – cestě, na které stály všechny domy. Ale venku nebylo ani živáčka. Bylo ještě hodně brzy ráno, sotva svítalo. A i kdyby ne, nikomu by se do toho deště nechtělo.…

Continue reading

Světýlko za každou duši

Chtěla jsem jet do Štrasburku. Nikdy jsem v něm nebyla. Jednou jedinkrát jsem projížděla jeho okrajovou částí, když jsme jeli před asi čtyřmi lety na urbex a stavěli jsme v nádherné honosné vile přezdívané Lumiere. A teď to konečně mělo přijít. Při letošní kratičké dovolené ve Schwarzwaldu jsme si čtvrtek vyhradili právě…

Continue reading

O opuštěných expedičních rolbách a ztrátě iluzí

Zastavili jsme u domku, jehož větší část tvořila stodola. Zarostlou zahradou přešli kolem několika provizorně zabušených bývalých vstupů, až jsme konečně dospěli k nakupeným starým deskám a dveřím. Na jedněch z nich stálo fixou napsáno: „Nevstupovat! Urbexeři, jděte pryč!“ Kolikrát už jsme narazili na zákazy vstupu, na cedulky s označením privátního pozemku, na…

Continue reading

Ghana: Jak si vybrat rakev aneb je libo langustu?

Zbýval poslední týden a plánů bylo tolik. Například podívat se do Staré Fadamy. Jenže číslo na zaručeného průvodce, který by nás slumem i skládkou elektroodpadu, přezdívané Sodoma Gomora, provedl, nefungovalo. A nikdo nevěděl, jak nám pomoct. Hlavně všichni nezapomněli věnovat nám zděšený pohled a radu: „Hlavně tam nechoďte sami!“ Nešli…

Continue reading

V ordinacích plno, aneb opuštěná nemocnice po africku

Návštěva každého koutu Země se dá využít k vyhledání nejbližší opuštěné stavby. Jakmile jsem zjistila, že Sao Tomé jich také pár má, bylo jisté, že tam musím. Nedaleko hlavního města se totiž nachází stará koloniální nemocnice, dávno už nesloužící svému účelu. Od samého začátku jsem Rubena, svého cestovního parťáka, připravovala na…

Continue reading

São Tomé: Ztracená peněženka, pekelná ústa a špitál

Ztratili jsme peněženku! Respektive, Ruben ztratil peněženku! Jako obvykle jsme si ráno chytly žlutý dodávko-bus a tetelili se blahem, jak konečně jedeme na čas. Jenže jak jsme uvolňovali místo přibývajícím cestujícím, peněženka se z Rubenových nohou odporoučela k zemi. Přišli jsme na to náhodou. Anders si chtěl vyměnit poslední eura za místní…

Continue reading

São Tomé: Pevnost, kolonizátoři, guvernéři a Belgičan

Vážně jsme chtěli každý den dodržet plán, vymyšlený předchozího večera. Opravdu jsme se chtěli řídit nějakým časovým rozvrhem. A skutečně nám to moc nešlo. Po čtyřech měsících v Ghaně jsme přivykli GMT (Ghana May be Time) a na Sao Tomé se naše relaxační tempo ještě zdokonalilo. Afrika vás naučí nespěchat. Protože…

Continue reading

São Tomé: Pico Cão Grande, Ilhéu das Rolas a nebe

Půjčili jsme si auto. Malou černou čtyřkolku Suzuki, které jsme následně začali přezdívat Mutant, Malý válečník nebo Štěně. Stala se naším kamarádem na celý den a bez úhony naší i své nás dovezla přesně tam, kde jsme chtěli být. Vyplnili jsme papíry na můj pas a řidičák a Ruben, který…

Continue reading

São Tomé: Málem zmeškané letadlo, koloniální dekadence, Rosema a rum

Zkouškové se kvapem blížilo a nastala zásadní otázka: Jak naložit s volnem po ním? Cestování letadlem mezi státy západní Afriky je drahá záležitost. Navíc víza taky nepatří mezi ta nejlevnější. Naštěstí, jak jsem se zmínila už několikrát, docházím coby stážista na českou ambasádu. A tam jsem se dozvěděla, že pokud tu…

Continue reading